Šneci po francouzsku

Ano, potvrzuji, že sběrna přijme jen ty šneky, kteří velikostí souhlasí s "měřičem" (plíšek s dírou - tou šnek nesmí projít (byl by malý). Ale jinak je mi to jedno, žádné "fujtajbly" jíst nemusím, nechodím ani do asijských bufetů, číns.restaurací! Umí okořenit a chutně upravit i ty červy, co jim na tržnicích po mase lezou, nebo maso se "zelenou patinou" v přepravkách ve skladech.

Vzpomněla jsem si na tvůj článek o šnecích včera, když jsem nasedala do auta. V trávě si velebili 2 takoví vykrmení šneci. Je pravda, že jsem o výkupu šneků před pár lety opravdu slyšela. Ale já je radši nechám žít a když na něj narazím na cestě, tak ho vždycky seberu a dám do trávy, aby se mu něco nestalo. Fakt nekecám. *****

Věřím, že je to delikatesa. Já ráda ochutnám nová jídla a zvlášť v cizině. V tom problém nemám, ale šneci, to opravdu ne. Tak jako různé kobylky, housenky, brouci. To je pro mne opravdu nepoživatelné.

Správně upravení šneci jsou skutečnou lahůdkou. Chodívali jsme na ně do Ambiente Rudý Baron Praha. Výtečný pokrm!

Vynikající pokrm, ano jedl jsem. Souhlasím s paní Jakubcovou. Jen pro fajnšmekry. Lepší než, brr - dršťky

Elen, takovou delikatesu si také ráda odpustím..... Jejda, jak tu tak čučím, padl mi pohled na vázu s kyticí kalin... pod ní černé tečky... jasně, byla tam, ohromná zelená housenka, která si svá hovínka odkládala na můj ubrus:))))... Také živočich, kterého zrovna nemusím...

Elenko už dnes jsem o šnecích psala, že je to velká delikatesa, kterou jsem se naučila jíst ve Francii odkud mám i recept na jejich jedinečnou úpravu.Maso se připravuje ja fáš, uvařené se jemně pomele ochutí kořením a znovu dává do vymytých ulit a tak se podávají u stolu. Přiznám se, že z mojí rodiny to jím jen já .Ostatní členové rodiny nebo přátel sledují co to se mnou udělá. Zatím mi bylo vždy jen dobře. Příprava šneků je trochu náročnější ale výsledek je luxusní jídlo.

Eleno,pěkné vyprvění,ale šneky ani náhodou.

Pěkné povídání, Eleno :-) Taky bych šneky jíst nemohla. Prostě si představím šnečka z dětství, jak jsme mu říkali říkanku a nadšeně pozorovali, jak vystrkuje ty své "růžky" a pátrá jimi po okolí. A schválně jsme do něho strkali stéblem, aby se téměř bleskurychle zavinul a postup se mohl opakovat. Měla bych pocit, že ochutnávám kamaráda :-) (Vyjímám ze svých sympatií hnusného hnědého španěla.)