Noví otcové. Mýtus nebo realita?

Mám to štěstí,že manželova maminka svého syna naučila,že se práce nedělí na mužskou a ženskou, ale na potřebnou a zbytečnou. Tím pádem jsme se starali o naše děti společně, pokud nebyl manžel pracovně mimo domov. Totéž jsem se snažila předat našim synům i já a proto se dokážou postarat o své děti stejně dobře jako jejich maminky.

Co je na tom divného, že se tatínkové starají o svoje děti? Záleží na tom, jak se partneři domluví.

Pamatuji se jak můj brácha,když se jim narodilo dítě,že dělal všechno,co by mohla dělat jeho manželka.Mému otci se to nebíbilo a říkal,že kdyby měl prsa,tak může i kojit.Jeho syn,můj synovec se taky doposud tak vzorně stará o své dva kluky i když má svoje zaměstnání.Dnes se mi v práci přihodilo,že do obchodu přišli manželé s dvěma dcerami.Ta mladší musela na WC asi tam 4 roky,tak jsem je jim nabídla,že mohou jít do našehoi WC Máma se dívala na oblečení a kdo myslíte,že té malé šel utřít zadek?No táta,Když jsem se tam šla potom podívat,tak štěttku nepoužili,takže zase platí přísloví za dobrotu na žebrotu.

Byl jsem v situaci "samoživitelky" od r. 1978, kdy manželka onemocněla, byla hospitalizována a v r.1979 zemřela. Mým synům bylo 3 a 5 let, žili jsme v ČB a nejbližší příbuzné, včetně jediné babičky, jsme měli až v Praze. Zajímavé je, že na toto situaci nikdo u mužů nebral zřetel. Žádné zvýhodňování - v ničem. Také jsem si k učitelskému platu musel ještě přivydělávat a při odchodu do důchodu jsou myslím i nadále zvýhodňovány jen ženy. Zajímavý článek *****

Všechno je jen v lidech = přírůstek do rodiny je pro většinu otců důvodem k "zapití" - nic proti tomu. Jen mám obavu, aby takto - místo pomoci matce a kontaktu s dítětem - netrávili někteří "otcovskou dovolenou".

Je to o lidech - i tehdy se našli tatínci pečovatelé a i dnes jsou muži, kteří chtějí žít bez závazků. Štěstí někdy není jen muška zlatá- bohužel se cítí šťastni s baráku s bazénem a garáží s fárem..Láska se vytratila a zbyl jen sex. Rodičovství je krásný koníček- nedá se penězi zaplatit...

Každý otec i matka je jiný, znám rodiny kde je vzorný otec - matka alkoholička, otec gambler - matka má 3 zaměstnání, o 4 děti se příkladně stará, takový je život a společnost, bohužel si myslím, že je to horší než to bylo dříve.

Na otázku odpovídám: jak kdy a jak kde. Mně je 71 let a své první dítě . dceru- jsem měla v 19 letech a mému muži bylo 22 let. Bylo to v roce 1964. Otec za mnou do porodnice nesměl, dítě mu bylo asi na minutu ukázáno sestrou přes sklo.Doma se ujal pomoci, vzpomínám na první koupání, které jsme dělali podle knížky Naše dítě. Pomáhal s koupáním, žehlil plenky a rozhodně mu to nevadilo. Když se za za 27 let této mé dceři narodila dcera, její manžel ji nikdy ani nechtěl pohlídat, natož aby jí přebalil nebo pomohl s plenkami. Tento odstup od svého dítěte má dodnes, nikdy své dceři sám od sebe nepomohl ani fyzicky, ani se s ní nikdy neučil a nakonec obě opustil. Takže ani tak nejde o generace jako o povahu a výchovu budoucích rodičů.