Zodpovědná nula. Horor dle skutečné události.
Ilustrační foto: pixabay.com

Zodpovědná nula. Horor dle skutečné události.

27. 5. 2016

Šibřinky! Holky, v Mladoticích jsou dnes šibřinky, jde se táááncovááát, halekal Petr, vedoucí čtvrtého oddílu na celý pionýrský tábor. Byl to tábor dětí z dětského domova v krásném prostředí u řeky Střely. Vedoucími oddílů byli studenti pedagogické fakulty, a v dětském domově se tak v pohodě vystřídaly dovolené vychovatelů. 

Šibřinky? Co to je šibřinky? Ptala se vedoucí třetího oddílu Věra. Tancovačka, Věruško, bude dostatek chleba v naší socialistický vlasti, víš? A my si dáme pivíčko, taneček tělo na tělíčko, pusinku na líčko...!  Tak, holky, ať vám to všechno chrápe a ve 21:30, maximálně ve 22, je sraz za jídelnou. Neblázněte, nemůžeme to tady opustit všichni, řekla jsem docela rázně, až jsem se zastyděla. Jsou tu kuchty, nééé? Ty to vohlídají. Honzo, ty máš dnes noční kontrolu, kdo ji udělá? Ty!  Jsi... taková...zodpovědná... nula!

Sedla jsem si na poleno u ohniště a poslouchala, jak se vzdalují hlasy kolegů, až úplně ztichly v zátočině  za lesem. Byla teplá, tichá, temná noc. Za řekou se ozval sýček, zároveň s rychlými kroky od cesty. Věrka se vrátila, zůstala se mnou. Vydržely jsme u ohýnku přes půlnoc, pak jsme vzaly baterku a šly pomalu mezi stany. Gl, gl, gl, bl, bl...co to je za zvuky? Je to tady blízko. Prosvítila jsem šajnovkou okolní keře. Zase bláá, gl, gl...hlas jako z hluboké studny. Stály jsme nehnutě, držely se za ruce a naslouchaly. Hlas se změnil v huhlání, chrčení , bublání.

Je to ve stanu, asi tady. Posvítily jsme do třetího stanu. V nohách spacího pytle se zmítalo tělíčko malého Martínka. Byl zaklesnutý v šíři pytle. Dusí se, musíme ho vytáhnout. Nejde to, tělíčko je napružené a pytel má zip jen do půlky. Roztrhneme ho. Zaber! Nejde to, pevná látka jak celta. Jdi pro zdravotnici. Ne, nemáme čas. Tahej za prostěradlovou vložku. Trhá se, to je dobře. Drž pytel, budu tahat. Klekni si na ten konec, drž! Povedlo se. Vložku jsme roztrhaly na cáry a Martínka vytáhly ze stanu ven. Dusil se, byl zpocený, pozvracený, zvratky měl v nose, v uších ve vlasech, všude. Stále se dávil. Zvedly jsme ho za nohy a dostal pár pěkných ran do zad. Kuckal, z úst mu visely hleny, při nádechu se vracely, znovu se dusil. Roztrhaným prostěradlem jsme je namotávaly a vytahovaly z pusy i z nosu. Konečně začal plakat. Odnesly jsme ho do jídelny a vzbudily zdravotnici. Tu noc jsme neusnuly.

Ráno nás obě zdravotní sestra obejmula a řekla, že jsme ho zachránily. Měl potrhané žilky v očích, vážně se dusil a v péči ho už měli v plzeňské nemocnici. Tak nevím, byla to moje prozřetelnost nebo Martínkův Anděl strážný? Jedno vím však s určitostí. Čert nikdy nespí!

 

(Věnováno  p. Nekvasilovi)

 

 

 

 

 

Můj příběh vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miloš Nekvasil
Vážená paní Lidmilo, děkuji za věnování Vašeho článku mně. Je z dob "totality", tedy ještě z dob civilizace a lidské dobroty. Mé příběhy jsou už z "demokracie", tedy primitivismu, hrubosti a násilí. Zažil jsem obě údobí, teď mi zbývá psát jen o tom nepěkném, několikrát týdně. S pozdravem Miloš nekvasil
Dagmar Bartušková
Lydie, asi to bylo obojí.
Eva Krausová
Při Martínkovi byl nejen Anděl strážný, ale hlavně Ty, Lidmilko a Věrka. Čtu,že budeš také v Loučné, oh jak ráda bych vás dámy všechny poznala též...
Jarmila Komberec Jakubcová
Jen poznámka - věnování nemá chybu
Jarmila Komberec Jakubcová
Myslím také že náhody neexistují - Lidmilko máš můj velký obdiv a těším se na setkání s tebou v Loučné.
Alena Vávrová
Skoro nemám slov. Opravdu hororový zážitek. Ale vy jste projevily velkou duchapřítomnost a statečnost a Martínka zachránily. I po tolika letech zasluhujete poděkování a obdiv.
Anna Čípová
Náhody neexistují, vše řídí naši andělé strážní. A když se k tomu přidá ještě intuice, zrodí se dobrý konec.
Eva Mužíková
Zodpovědnost za svěřené dětí je vždy velká, snad i větší, nežli za vlastní. Proto obdivuji všechny, kdo se na takovou práci dají a Tobě Lidmilko je jistě i po letech jasné, že jsi jako Anděl strážný byla : " v pravý čas, na správném místě"
Hana Rypáčková
Jímala mně hrůza při čtení...Muž mi říká:"Ty jsi měla štěstí, že se nic vážného při tvé práci nepřihodilo, jinak bys byla zavřená.." Asi anděl strážný.....
Libor Farský
Čest a chvála Lidmilce! *****

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.