Život po šedesátce: Žijte svůj výjimečný čas na této zemi podle sebe

Skvělý článek, také si říkám, že zbývající roky si máme užívat a ne se nechat využívat. Kdo ví kolik je mi vyměřeno a co bude dál.

Ráda jsem si článek přečetla znovu. Mohu jen znovu potvrdit, co jsem k němu napsala dříve.

Vlastně od narození jsme měli psaný i nepsaný řád a povinnosti až do nastoupení důchodu. A priznejme si, že to bylo správné, i když někdy spojené s těžkostmi, starosti s dětmi, starosti pracovní, starosti o staré rodiče. Život má mít řád a odpovědnost, vidíme, kdo toto postrádá, jak zatěžuje nakonec všechny. Nyní si jen přejme tohoto dobrého údobí, závěru užít co nejlépe, ve zdraví a lásce a užívání všeho dobrého.

Co jsem napsala před 4 roky (viz nejstarší komentář zde), pod to se podepisuji i dnes, i když samozřejmě je každý rok alespoň trochu "cítit v kříži". :-D

Člověk se má životem posouvat kupředu. Jak v mládí, tak ve středním věku, tak v důchodu. Je špatné, když je člověk v produktivním věku upnutý jednostranně jen na práci, jen na děti. Zvládnout potom ze dne na den tu spoustu volna je asi šok. Chce to mít pár zájmů, přátel, cílů, koníčků, úkolů, plánů. Abychom nestáli na místě, ale šli dál. I když úměrně věku i pomaleji.

Já jsem naopak ráda že mám spoustu povinností, chodím do práce a můj denní režim je rozplánovaný na minuty ale jsem tak spokojená.

Také si užívám tento věk. Dělám prostě to, co já chci, co mne naplňuje a dělá spokojenou a šťastnou.

S chutí jsem si článek přečetla. Psychologové nám říkají "sendvičová generace"-z jedné strany dospělé děti s vnoučaty a z druhé stárnoucí rodiče. Souhlasím, že pomáhání je třeba vybalancovat...Zlé je, když v 70 letech vás ochromí demence, jak se to přihodilo mému tatínkovi. Už 15 roků mi moc chybí...

já už začínám mít deprese. 70 se blíží, když se nedívám do zrdcadla tak to jde

Hezky napsáno: Senior všechno může, ale nic nemusí .. ne není to pohoda?