Terezín 15.5.2016

Alenko, děkuji za článek a fotodokumentaci. Kéž by to četla i mladá generace! Nikdy bychom neměli zapomenout... *****

Alenko, velmi si cením, že jste tam jela, já sice dala do Tipů upoutávku, ale žel, nemohla jsem. Terezín je pro mě pokora, odevzdání a láska. Babička Fanny se z Terezína jako jediná z rodiny vrátila po dvou letech utrpení, přežila jen díky dědovi, -ten byl "čisté rasy" a nerozvedl se s babičkou. Zaplatil ale rokem v internačním táboře u Benešova.Když babička přišla domů, měla 32 kg. Přelámané kosti a prodělala tyfus. Ale žila.O utrpení v Terezíně nám hodně vyprávěla.I o tom, jak viděla své rodiče, sestry,bratrance, setřenice, jak je ženou do vlaků z Terezína dále na východ, do Osvětimi. Nejmladší Charlottě bylo jen 7 let. Já už o tom tady někde psala. Alenko, ještě jednou MOC děkuji.Vladka.

Moc hezké. V Terezíně jsem nikdy nebyl. V devatenácti jsem navštívil Polský Oswitim a do dnes, když si na to vzpomenu, mi naskakuje husí kůže, co jsem tam viděl.

Děkuji i jarmilce.Vlaďko snad,jenom já jsem si dodala odvahy v příhodném okamžiku.Ještě jsem nikdy nikoho nežádala o společné fotografování. I když se kolem něj motala ochranka,aspoň si to myslím,že to byla ochranka a zeptala jsem se,že by mi to bylo ctí mít fotku s ním a svolil. Je to vzácnější člověk v mých očích,než nějaká celebrita.Tak pouze jednou nás blikl někdo od nich.

Alenko a jsem ráda i za foto s dr. K. Sidonem, vrchním rabínem, je to skvělé, neb on se moc fotografovat nedává. Je to velmi moudrý, inteligentní muž. Ještě jednou velké díky.Vladka.

Milá Alenko moc děkuji za krásný čánek věnovaný obětem holocaustu protože část rodiny ze strany rodičů prošla Terezínem a pak jejich cesta vedla do vyhlazovacího tábora Osvětim odkud se již nevrátili.Sama do Terezína jsem jezdila, letos jsem to nezvládla z časových důvodů. Stejně jako Vladka - děkujeme.

Děkuji za komentáře děvčata,Vlaďko vehnala jste mi slzy do očí. Také děkuji redakci za mimorádné a rychlé zveřejnění mé reportáže Terezín 15.5.2016.Je opotřeba se stále k tomu vracet,aby naše děti,vnuci a pravnuci věděli jakým utrpením si prošli lidé v terezínském ghettě v letech 1941 - 1945..Do ghetta bylo zavlečeno na 155.000 Židů z celé Evrpoy a z nich se nedožilo 117.000 osvobození.

Alenko,osobně jste mě velmi potěšila, že jste se Tryzny zúčastnila, jezdím tam téměř každý rok, i jako malá jsem jezdila se zbytkem rodiny, kteří přežili,ale nyní mi to z časových důvodů nevyšlo. Do Terezína byla v r. 1942 deportována celá rodina mojí babičky, celkem 8 lidí,kteří pak v témže roce v červenci zahynuli v Osvětimi. Moc Vám touto cestou děkuji a rovněž za nádherné a vše vypovídající fotografie. Vladka

V Terezíně jsem byla několikrát služebně na konferenci historiků. Vstupuji tam vždy s posvátnou úctou, a to nejen do Malé pevnosti. O to horší pro mě bylo pochopit, že si před pár lety někdo dovolil poničit náhrobky.

Alenko, děkujeme za článek. Musela to být hodně smutná, ale zároveň i slavnostní událost... *****