Jako starý mládenec si na víkend musím uvařit sám. Promýšlím si to už od pondělka. Maso nakupuji už ve čtvrtek, to tam není víkendem zaskočených tolik lidí! Mám pět oblíbených pražských řeznictví, v dnešní době mají soukromníci vše, na co si jenom pomyslím!
Tentokrát jsem se rozhodl usmažit kravské vemeno, sehnal jsem ho po tramvajové projížďce zadarmo, už u druhého řezníka. Vlídná řeznice mi poradila, že se musí vařit aspoň jednu hodinu. Doma jsem nalistoval v prvorepublikové kuchařce jediný recept. Ve slané vodě a se zeleninou ho vařit celé dvě hodiny.
Před varem jsem vemeno ždímal pod tekoucí vodou, zavonělo z něj čerstvé mléko. Asi se krávy před popravou nedojí? Pustil jsem ruský plyn a zanořil vemeno do kastrolu. Nejprve se v něm varem vemeno mlékem nadmulo, po dvou hodinách klokotu zase scvrklo! V místnosti se rozlila vůně vařené zeleniny.
Při varu jsem vzpomínal na školní obrázek sovětské krávy „Poslušnica“, měla na něm vemeno větší, než bylo celé její tělo! Znamenala tehdy úspěch sovětské vědy!
Po vystydnutí se mohlo nakrájet a obalit, v trojobalu. Pustil jsem ruský elektrický proud do friťáku. To už bylo pro mne obvyklejší a jednodušší. Stačilo jen naslouchat zvonění časových signálů z asijských zvonků.
Hosana byla ale až v sobotu a neděli, s kaší a pažitkou.
Nelitoval jsem útraty v desetikorunách, „štrejchl“ jsem si.
Přeji všem také dobrou chuť.