Život je krásný. Život je těžký. Život je dar. Když už jsem se octla mezi vyvolenými na tomto světě a prožila a prožívám svůj život, tak, jak mohu v mantinelech mi daných, tak se také zamýšlím nad tím, co bude dál. Neboli, zda má smysl ještě něco plánovat.
Domnívám se, že ano. Jsou to takové plány, u kterých mohu brzy vidět i výsledek a těšit se z toho. Např. dnes - plánuji, že uklidím, vysaji (což je mi z duše protivné), budu vysazovat kedlubny a salát a pak vezmu pejsky proběhnout. Večer máme májovou zábavu, tak se také musím udělat krásnou. A to je jenom dnešek. Což zítra, pozítří, den za dnem.
Plánuji krátkodobé výlety, výšlapy, dovolenou v Tatrách, kam se moc těšíme. Setkání s přáteli z i60. Čeká mě moje životní jubileum v září! Také si říkám, že chci stárnout tak, abych byla příjemná a snesitelná i nápomocná svému okolí. Aby mi sloužilo zdraví duševní a tělesné a mohla bych si popřípadě pořídit chodského psa.
