Zajatec kostelní lavice
Ilustrační foto: pixabay.com

Zajatec kostelní lavice

30. 4. 2016

Do dva kilometry vzdálené sousední vesnice chodil Bohdan Pazderník vždy pěšky. Cílem jeho cesty býval hřbitov s ostatky rodičů a četných kamarádů. Cestou míjel dvě hospody a také kostel. V hospůdkách se někdy zastavil, kostel míjel padesát let zcela programově. S náboženskou otázkou a kouřením se vyrovnal velice záhy. Vnitřek kostela mu ale utkvěl v paměti. Pořád viděl dva nástěnné obrazy přímo na omítce s věnováním. Na jednom bylo Věnovala děvčata z Uhřic léta páně 1930, a na druhém Věnoval Blažej Budík, rolník z Uhřic. Tento sedlák se tak stal nesmrtelným. Také mu v mysli utkvěla kasička v podobě černouška, který po vhozené minci pokyvoval hlavou. Zde také malý Bohdan odolal pokušení ukrást z Betléma volně loženou ovečku. Zvítězil strach a jeho lepší já. Jako starý muž se ale nepřestal divit, jak bylo možné, že z neuzamčeného kostela nezmizel celý Betlém? Byla holt jiná doba.

Toho dne se v kostelíčku konal pohřeb rodáka Vincka Hovorky. Začátek v patnáct hodin, autobus pro smuteční hosty bude přistaven o půl hodiny dříve. Bohdan dodnes nepochopil, proč se dostavil na seřadiště smutečních hostů, když cíl cesty je vzdálen jen dva kilometry od zastávky. Vždy do vesnice a na hřbitov chodil pěšky. Posléze mu přítomnost šedivých hlav, četných holí a jiných pomůcek připomněla smutnou skutečnost. Na dálkový pochod to tentokrát nevypadá.

Několik minut před patnáctou hodinou přešlapoval Bohdal před svatostánkem. Citelně se ochladilo a začalo jemně mrholit. "Musíš pod střechu,“ rozhodl se smuteční host a zmizel v kostele. Usadil se do poslední lavice a začal se rozhlížet. Kostelíček se po padesáti letech nezměnil. Jenom se mu zdál nějaký menší. Pohledem zkontroloval oba nástěnné obrazy. Odolaly zubu času. Asi kvalitní práce řemeslníků ve třicátých letech. Bohdan se zamyslel, dal hlavu do dlaní a v hlavě se začal odvíjet film dětství a dospívání.

Najednou byl z rozjímání vyrušen tlakem zleva. Chrám naplnila velká síla lidu a několik farníků, kteří si přisedli do lavice, jej zasunulo ke zdi. Lavice byla velmi malá a nepohodlná. Bohdan je velký stokilový a dvoumetrový chlap. Má problémy vměstnat se jako pasažér i do auta, natož do stísněné lavice. Kleknout nelze, pohodlně sedět také ne. Můžete akorát přikrčeně sedět, nebo složitě vstát.

"To přežiješ v pohodě. Teď přijde farář, posvětí rakev a zavelí k odchodu. Přiskočí nosiči a průvod se vypraví na místní hřbitov na kopci nad kostelem." Skutečnost však předčila všechna očekávání. Ozvaly se varhany a falešný zpěv nejprve varhaníka a pak i sboru. Začala pohřební mše svatá. Bohdan si stačil uvědomit, že za mlada to znamenalo nudit se nejméně hodinu.

Naštěstí byl smuteční host umístěn na konci pelotonu, takže stačil občas povstat s ostatními. Stalo se tak asi desetkrát. Také hosta překvapily dvouminutové pomlky, které, jak později zjistil, nebyly ztrátou paměti u kněze, ale cílený čas k rozjímání. Povstávání se obešlo bez problémů. Přitom si Bohdan zavzpomínal, jak se na začátku manželství zúčastnili s manželkou pohřbu tetičky Amálky v Blatnici pod Svatým Antoníčkem, coby přímí pozůstalí. Tehdy stáli mezi prvními v chrámové lodi a ceremoniářka jim velela stylem: "K zemi, vztyk!“

Mezitím se přiblížil kostelník s ošatkou. Byly v ní jen papírové peníze. Bohdan tam vhodil dvacku a byl za to stižen pohrdavým pohledem.Toho jediného asi zaujalo cizí těleso v požehnaném prostoru.

Pohřeb skončil tradičním způsobem. Bohdan ale zbystřil pozornost. Jako zavilý ateista je snad osudem konfrontován s duchovnem? Nejprve se podivným způsobem seznámil a skamarádil s předešlým katolickým knězem. Pak jeho prostřednictvím navštívil i faru. Spolu zde spořádali slivovici od farníků a štrůdl od farnic. Nakonec byl vmanipulován i na mši.

Bohdan nepochybuje, že je to jenom snůška náhod, tolik obvyklých v životě každého člověka. Legendu o jakémsi řetězci poznání Bohdan vyloučil. Z kostela odcházel mezi posledními špalírem ostatních smutečních hostí. Bez povšimnutí. Jeho přítomnost na mši nikoho neudivila, ani nepohoršila.

Náhle si uvědomil, jak se pomalu vytrácí z povědomí spoluobčanů. Prostě jednoho dne nebude a nic se nestane, jak správně zabásnil Jiří Wolker. Nebyl by to ale malý, český človíček, aby nespekuloval. Co když po smrti opravdu něco je a já bych mohl něco profláknout. Došlo mu, že se na smrtelné posteli bude určitě modlit. Za tím účelem se naučil celý otčenáš. Nechal si jej napsat celý na účtenku v hospodě U Matěle samotným katolickým knězem.

 

 

 

 

 

Můj příběh povídka
Hodnocení:
(4.4 b. / 7 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Lafková
To téma - pane Františku, Vy se nezdáte. Tak 3x Zdrávas a šup do postele!
František MENDLÍK
Vůbec jsem netušil, že moje povídka je kritická. A věřte mi, že kdyby mne interiér kostelního muzea zaujal, strčím dovnitř hlavu i při mši. Jenže mne nezajímá.
Květoslava HOUDKOVÁ
Příště ať si ten pán "pro jistotu" vezme s sebou deštník a nemusí lézt do kostela! Já beru příp. návštěvu kostelů-kostelíčků jako návštěvu muzeí - tiše prohlédnu a bez kritiky v klidu zas odejdu.
Zuzana Pivcová
Myslím, Františku, že tady se Vám dokonale podařilo vystihnout, že víra a prostí věřící nejsou totéž, co vrcholná církev, která Vás svým blahobytem a touhou po dalším majetku tak rozčiluje. Tleskám!
ivana kosťunová
Krásně jste popsal své myšlenky a pocity. Malé vesnické kostelíky mají neopakovatelnou atmosféru i pro nevěřící. A to obcházení s táckem na peníze také bývalo diskrétnější, nebo pokornější.
František MENDLÍK
Snažím se psát o všem kolem sebe. Na tom pohřbu jsem byl před čtrnácti dny a všechno se odehrálo přesně tak, jak jsem napsal. Jsem tím nebezpečný svému okolí. Vidím příběhy všude kolem sebe.
Hana Rypáčková
Je to velmi pravdivé a lidské. Jistě Bohdana kostelní prostředí upozornilo na pocity předků, kteří po týdenní dřině usedli do lavic v tak krásném a laskavém prostředí.
Lubomír Müller
Příjemně mě tato Vaše "fejetonistická úvaha" nad životem překvapila, pane Mendlíku. Je krásně "obrazná", člověku se odvíjí při čtení přímo malý film v mysli. A jemný, laskavý, i trochu štiplavý humor je v ní. A leccos k zamyšlení. Pěkné.
Jana Šenbergerová
Pěkně jste si zapřemítal o životě a smrti. Já bych raději věnovala pozornost té "snůšce náhod" než přemýšlení o modlení na smrtelné posteli.
Olga Štolbová
Františku, vy zavilý ateista a v kostele? Tady jste jistě za Bohdana Pazderníka, ale proč ne, je dobré v životě poznat všechno, co se dá stihnout. Líbí...*****

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.