Jak děti vidí seniory? Špatně.

Zajímavý článek i diskuse. Ale mezigenerační vztahy jsou mnohem složitější. Samozřejmě záleží na vztazích ve vlastní rodině, ale i na chování mezi cizími lidmi různého věku. Dost často jsem v MHD viděla, že rodiče i se svými malými ratolestmi seděli každý na samostatném sedadle a nad nimi sotva stál starší člověk, třeba i o holi a nikoho z nich ani nenapadlo vzít si dítě na klín a uvolnit tak místo. Nebo naopak mladík nebo slečna pustili starého člověka sednout, a nejenže jim vůbec nepoděkoval, ale málem jim ještě vynadal, že se mu pořádně neuhnuli. Tak potom není čemu se divit. A diskriminaci z důvodu věku jsem v době po revoluci zažila sama při hledání zaměstnání. Na mnoha místech se jen po telefonu zeptali, kolik mi je let a hned jsem slyšela, že by mě brali, pokud by mi bylo tak kolem 35 let.

Krásné ráno, paní Kršková, projekty jsou projekty, ale stále si myslím, že základem všech návyků a vztahů mezi generacemi je rodina. To, co si děti odnesou do života z vlastní rodiny, to pak přenášejí v různých podobách dál...ale ten základ tam stále je. Jsem zděšena, když pozoruji chování dětí a mladých lidí kolem sebe. Rodiče na ně nemají čas a vymlouvají se na všechno možné, škola a projekty to nezachrání. Tam možná přijdou osamělí lidé, kteří hledají útočiště a začlenění. Myslím, že mezigenerační vztahy by se měly udržovat v rodině a měla by to být samozřejmost. Děti by se neměly posílat k babičkám a dědečkům jen na hlídání a pro dárky (peníze do kasičky), ale měly by své prarodiče brát jako součást své rodiny. A je i na rodičích, aby svým dětem vyčlenili čas, ve kterém se pohybují na netu a čas pro reálný život, tj. skutečné vztahy, skutečnou přírodu, skutečný život. To všechno ostatní je jen přidaná hodnota. Také nejsem fanda vztahů po síti a těch uměle vybudovaných, tam je každý tím, čím by chtěl být. Přeji hezký den. Dana

Krásný den všem! Děkuji za reakce paní Jarmilce i paní Libušce :). O Totemu vím a moc se mě líbí jejich práce- tedy alespoň dle webových stránek. Co se týká připojení se k projektu Rodbinson, pracuji na webových stránkách, kde bude možno setkávat se s dětmi. Bohužel ani já nejsem příliš počítačově zdatná, tak to trochu potrvá. Ale až se zadaří, tak určitě přidám odkaz na toto místo :). Prozatím přeji všem krásné jaro, radostné srdce a hodně sil!!! Jana

Hledala jsem, a moc se neorientovala. Prostě já a počítač... :-) Kdybych se chtěla projektu zúčastnit, co by to pro mne na druhém konci republiky znamenalo?

Paní Kršková u nás v Plzni pracuje TOTEM o.p.s.. který se zabývá mezigeneračním soužitím a vypracováno pár projektů na toto téma. Středisko je založeno právě na tomto principu. Sházejí se zde babičky s svými vnoučky, pořádají se různé společné akce. Zkuste se na tuto organizaci obrátit a dozvíte se víc.

Přátelé, ač patřím ke generaci střední, s velkým zájmem jsem pročetla diskuzi k tomuto tématu. Mezigenerační vztahy byly a budou aktuálním tématem v každé době, ač "rámec" bude pochopitelně vlivem doby odlišný. Vzpomeňme na "dědečkovu mísu", výměnkáře, chudobince, špitály... Nicméně vnímám to tak, že každý z nás je zodpovědný za to, jak s životem naloží. A život, to jsou vztahy, to je to "oč tu kráčí". Nastoupila jsem nedávno do práce po rodičovské dovolené (pravda, se třemi dětmi se trochu protáhla :) a teď pracuji na projektu „Rodbinson“, který má podpořit mezigenerační vztahy. Jak tu již zaznělo, pokud se mají vztahy kultivovat, je třeba setkávat se a společně něco prožívat. Učit děti ve škole o stáří, to asi nebude mít ten správný pozitivní vliv na formování vztahů. Tedy, mělo by, ale to by se muselo učit úplně jinak-zážitkově, sebezkušenostně, projektově a kdoví jak jinak. Nezbývá, než hledat, kde lze najít, popř. vytvořit prostor pro vzájemné setkávání generací, když už to přirozené místo, naše rodiny, jako inkubátor vztahů selhává. Napadlo mě- nechce se někdo ze čtenářů zapojit a zapracovat na onom sblížení? Vzhledem k tomu, že internet je dětem a mladým prostředím, kde se pohybují naprosto přirozeně, nestálo by za to vytvořit webové stránky či ještě lépe profil na facebooku za účelem vzájemného setkávání? Aby tedy bylo jasno, projekt, na kterém pracuji, je samozřejmě založen primárně na osobních setkáních a zážitkových programech, zahrnuje „flaškovou poštu“ mezi dětmi a seniory, která symbolicky propojuje ostrovy „trosečníků“, počítá se i s „adopcí“ babiček, dědečků a vnoučat aj. Nejsem fanda vztahů po síti, nicméně doba je, jaká je. A možná že je to jediný prostor, kde se některé děti mohou se seniorskou generací setkat. Jak to vidíte???

Domnívám se, že příručka do školy, či výuka v biologií toho moc nezmění, když tohle myšlení, že starý člověk je na obtíž slyší mladá a střední generace kolem sebe odevšad. Psala jsem jedno do Vojenské zdr.pojišťovny, proč snížili příspěvky na preventivní péči, když jim důchodci celý život platili a bylo mi sděleno, že současná vládní politika prefereruje pouze mladou a střední generaci. Z úst vládních představitelů taky slyšíte, že důchodci jsou zvyklí si utahovat opasky, tak si taky zvyknou, když mají málo peněz a nepřidá se jim žádná korunka k důchodu. Byl to pro mne šok, něco takového slyšet z úst našich vládních představitelů, ale bohužel takový názor je dnes propagován. A tak nezbývá, než se snažit žít zdravě a co nejdéle soběstačně - samozřejmě, pokud to jde a ty mladší nechat, až na to co znamená stáří přijdou sami. Je pravdou, že pro nás už to bude k ničemu, my si hold musíme pomoct většinou sami, maximálně my staří držet spolu a pomáhat si navzájem. Libuše - 66 let.

Když byla vnoučata samými školáky, považovala nás za samozřejmost v rodině. Teď ti starší studenti jsou k nám shovívaví a tak trochu už jsme méně zajímaví. Myslím, že záleží na všech, jak se snášejí, tolerují a jsou vstřícní...Na ty prcky, kteří nás berou už ubývá sil.

Souhlas s paní Jakubcovou - je to i můj názor. Vše se vrací jako bumerang - to by si mladí měli stále uvědomovat.

Já myslím, že nejde o "izolaci" seniorů. Vím, že většina z nás si nejlépe rozumí s lidmi stejné generace, protože nás spojuje stejné poznání (hudba, škola, názory a sociální vazby).Proto se sdružujeme na íčku, scházíme se v klubech se svými vrstevníky. Já např. pracuji v kolektivu, kde jsou mladí, pak střední generace a pak já seniorka. A opravdu nemáme problémy generační ale řešíme ty pracovní. Rozhodně stáří není příprava na "konec". Je to jedna z etap našeho života. ne každý se jí dožije. Záleží přeci na každém z nás - nikdo to za nás neudělá.