Papej, Karlíčku, babička navařila

S dospíváním mých dětí přišla i manželská krize a nedostatek peněz. S vděčností jsem vzpomínala na recepty mé babičky, která si také musela jistý čas pomoci s málem. Děti dospěly a já se rozvedla. Splatila dluhy a našla s dcerou společnou zálibu ve zkoušení nových i starých receptů. Blížila se mi 50 a stehdy jsem potkala nového partnera. S ním přišly do naší rodiny další, už dospělé, děti. Vlastní syn a tři vyženěné z druhého manželství. Jak se mi teď pokusy z kuchyně hodí! Šest dětí + jejich šest partnerů + přibívající vnoučata. Holky drží diety, vyznávají různé stravovací styly. Kluci jsou zvyklí na vaření svých maminek. Děti mají zrovna v období, kdy odmítají vše zelené, vše mazlavé, vše sladké, maso, brambory, ovoce, tučné, luštěniny, polévky,.... a za týden si to prohodí zas za něco jiného. Zkuste se nedělní oběd. ;-)

U nás doma se říkávalo: "Doma jez,co máš a venku co ti dají. Když náš blízký připravuje pohoštění s láskou, tak my svým odmítnutím nemáme kazit jeho radost.

To je složité, nezavděčíš se nikdy - vždy se najde otesánek i anoretik , labužník i hanitel.

Žádný problém. Mladí si vaří sami, a já jsem k nim pozvána, a nebo se všichni rádi najíme v dobrých restauracích. U mě doma nabídnu pouze studenou kuchyni - chlebíčky, a ty mají nejraději. Když se vracejí z dalekých cest, vždy volají, jestli budou. Navařila jsem se dost, a vždy jen to, co měli a mají rádi.

S nostalgií vzpomínám na škubánky mé babičky, kterou již nikdy nikdo nepřekonal. Dělala je takové, že přímo samy klouzaly do krku. Maminka se je od ní téměř naučila a od ní i má žena, (brambory jsem šťouchal já). Po její smrti mi je ještě nějakou dobu maminka posílala z Prahy poštou. ♥

Na nedělní oběd chodí syn s rodinou. Vždycky se ptám, co mám uvařit, abych předešla tomu, co je napsáno v článku. Ale kdyby se chovala návštěva takovýmhle způsobem, nevím, asi bych to nevydýchala. Je to vždycky o toleranci, ale všech.

Jsem ráda, že u mne se jídlo pro děti-vnoučata "vyřešilo samo". Když byli malí tzv. "sežrali vše a vypili i koze pití"! Teď jsou všichni dospělí - na oběd apod. je nezvu - garzonka je malá=nevešli by se. Vařit pro více lidí a starosti s tím spojené = nemám zájem. Občas při cestě k nim vezmu s sebou koláč apod.- jen ochutnání. Rodiny i vnouč. vaří dobře a co kdo jí se vzájemně nestaráme.

Ono se tohle jiné pojetí stravy netýká jen mladých lidí. I řada nás zralejších se stravuje "jinak", to je každého svobodná vůle. Je pravda, že v létě mi náš "kastelán" na chalupě zprvu s despektem říkal, co to jím a jak můžu v sobě potlačit přirozenost a nechat se někým zblbnout, Pak, když začal mít zdravotní problémy, i on snížil váhu a upravil jídelníček. Doufám, že v létě se budeme respektovat bez komentářů. Lituji lidi, tedy spíš ženy, které vaří s láskou, a pak, když to někdo odmítne, berou to málem jako svou prohru. Ale tak to není. K jídlu by se mělo přistupovat právě jako ke všemu s vědomím, že lidé jsou různí a ne vše jim sedí, což ovšem není projev neúcty a nelásky. :-)))

Článek je moc hezky napsaný. Vím z vlastní zkušenosti, že se dětem špatně trefuje do chutí a to u mně je zelenina a ovoce hojně zastoupené. Já praktikuji rodinný oběd tak, že se zeptám co mám uvařit. Každý si řekne na co má chuť a vařím podle toho kolik lidí se shodlo na jednom jídle. V podstatě nemám problém rodinu uctít. V článku je zlehčována česká kuchyně. Je to zneznalosti. Česká kuchyně se musí umět uvařit. Používá se v ní hodně zeleniny a ovoce ve spojení s masem. Jen lidé to nevědí, nebo nechtějí vědět.

Můj vnuk se ke mně těší, že mu uvařím smetanovou omáčku a knedlíky. Vařím to prakticky výhradně pro něho, doma jedí zdravou výživu. Ani já si knedlíky pro sebe nevařím, jím hlavně zeleninu a drůbeží maso. Občas ale lze jíst i něco, co sice není úplně zdravé, ale určitě neublíží.