Čím je člověk starší, tím méně se bojí konce života. V mládí by možná leckomu přišlo nepochopitelné, kdyby mu někdo tvrdil, že jsou horší věci než smrt. Starší lidé se však shodují: Mnohem horší je samota a nemoci.
Ukázal to průzkum Českého červeného kříže. Například lidé starší sedmdesáti pěti let v něm jako nejčastější nepříjemnost spojenou s vyšším věkem uváděli strach ze samoty. „Maminka mi v poslední době telefonuje častěji než dříve, vlastně tak často, až mi to leze na nervy,“ říká padesátiletá učitelka Lenka z Prahy. „Řekla jsem jí, že přece nejsem dítě, že mi nemusí volat, jestli jsem dojela domů a podobně. A ona na to, že se o mě bojí. Pak upřesnila, že ji děsí představa, že by o mě přišla a byla na světě sama. Nemáme rodinu, já nemám děti. Došlo mi, jak se máma děsí samoty. Jsem vlastně jediný člověk, který za ní občas zajde, zaveze ji k lékaři, nakoupí ji. Je jí šestasedmdesát a dříve se takhle vyplašeně rozhodně nechovala,“ vysvětluje.
Je to velmi častý případ. Někdo své obavy dává najevo, jiný je dusí v sobě. „Když jsme se ptali seniorů, co by preferovali, většinou říkali, že by si přáli, aby jejich život skončil ještě v době, kdy jsou schopni se sami o sebe postarat. Nejvíce je děsí, že zůstanou nesoběstační a osamělí,“ komentovala výsledky průzkumu socioložka Olga Starostová.
S pocitem, že je osamocen, se svěřil každý třetí senior starší pětasedmdesáti let. Pocit osamělosti je také nejčastější důvod, proč lidé volají na krizovou linku Senior telefon, určenou ke svěření se s problémy.
„Nedávno mi jedna osmdesátiletá paní vysvětlovala, že se vůbec nebojí smrti, dokonce řekla, že je na ni zvědavá,“ říká Andrea Nováčková, studentka, která chodí pomáhat do domovů pro seniory. „Podobné řeči slyším často, staré lidi více než smrt děsí představa, že budou osamoceni a odkázáni na pomoc druhých. Mnohokrát jsem slyšela: Kéž bych mohl umřít, dokud ještě budu v kondici a jakžtakž zdravý,“ vypráví.
S celým tímto smutným průzkumem souvisí jeden další smutný, ale velmi zajímavý údaj. V jaké věkové kategorii je nyní v Česku nejvíce sebevrahů? Ne, nejsou to vystresovaní mladí muži, kteří nezvládají své závazky, ani poblázněné zamilované dívky. Jsou to lidí ve věku šedesát pět a více let. Ano, tato věková kategorie je v počtu sebevrahů podle Českého statistického úřadu zastoupena nejpočetněji.
Souvisí to s tím, že mnoho lidí raději volí dobrovolný odchod než život ve strachu z bezmocnosti a samoty? „Určitě v tom hraje roli fakt, že populace stárne a celkově je počet lidí v této věkové kategorii vyšší než dříve,“ upozorňuje psycholog Jan Kulhánek. Ale dodává: „Nezapomínejme však, že pro mnoho seniorů je obrovskou zátěží, když jim zemře celoživotní partner. Se samotou se nedovedou vyrovnat, navíc mnohdy mají pocit, že je už jejich děti nepotřebují, že jsou jim na obtíž. To všechno jsou faktory, které u některých lidí opravdu mohou vést až k myšlenkám na sebevraždu a dokonce nejen k myšlenkám.“
S tím, že s přibývajícími roky přicházejí úvahy týkající se konce života, nic neuděláme. Psychologové se shodují, že na nich vlastně není nic divného ani špatného. Mladým lidem sice asi bude vždy připadat zvláštní, že od určitého věku se zdá být přijatelnější konec života než boj s nemocemi a osamělostí, ale až jim bude osmdesát, velká většina z nich nakonec bude uvažovat taky tak.