Úvaha o přátelství a toleranci

V jedné knížce / v dětství velmi oblíbené/ O statečném Cibulkovi byl výrok lékaře o nemoci malého Třešničky, kterého nepouštěli baroni mezi děti: " Věru vážná nemoc je - nemít žádné přítele" Vážím si všem lidí, přátel a kamarádů. Největší přítel je můj muž Milan. Ale je to chlap /zrovna sleduje hokej/ a já si ráda si popovídám s ženami. Vždycky nejsou po ruce a tak jsem na webu. Je to jiné vyměňovat si názory a nevidět si do tváře. Když sedíme v hospůdce a povídáme , je snadné vyhnout se střetům nebo naopak si své názory vysvětlit. Každá žijeme své životy , máme jiné podmínky a starosti, přesto si myslím, že si dokážeme vyjít vstříc...

Přečetla jsem si komentář Jitky a Zuzky. Dobře jste to vyjádřili, obě. A já s tím plně souhlasím.

Chci k této úvaze o přátelství a toleranci pouze dodat všeobecně pro všechny .Pamatujte si, že nepotřebujete mnoho přátel, stačí vám jen pár, na které bude spolehnutí a to mi věřte.

Přátelství by nemělo spočívat pouze na přitakání a chválách. Přítel dokáže i něco vytknout, pokud to tak cítí. Důležitý je však účel i způsob podání té výtky, totiž ne zranit nebo se sám ukázat jako chytřejší a charakterově lepší, nýbrž tomu druhému i tou výtkou chtít pomoci. Nedělme lidi na přátele a nepřátele. Máme-li přátele, máme štěstí, máme-li nepřátele, vyhněme se jim. Rozhodně však ten, kdo není přímo náš přítel, není hned nepřítel. Dál je ještě mnoho neutrálních lidí, určitě často dobrých a sympatických, pouze ne dost známých nebo povahově a jinak odlišných, kteří s námi třeba jen nesdílejí naše zájmy a názory nebo mají úplně jiné starosti. Když však budu o někom říkat (a zvláště po straně), jak je nemožný, ať už zjevem nebo projevem, je to moje špatná vizitka. Protože každého vidím pouze a jedině přes své vlastní nitro, čili tím nemožným jsem já.

Já jsem poněkud na rozpacích. Nevím proč by taková malichernost, jenž se stala na setkání v Doksech, měla snižovat kredit íčkařských setkání. Rozumný člověk se tomu po čase zasměje, vždyť se vlastně vůbec nic nestalo. Když nejde o život ... Druhá věc, co mě ve Vašem článku zarazila je věta "A přátelství je o toleranci", jistě s tím bych problém neměla, ale mám z toho takový divný pocit, ani přítel nemůže tolerovat vše. Ale možná jsem si ten odstavec jen špatně vyložila.