Nikdy nebo teď

Zralá pro život
jak kukla od motýla,
oči slepé tmou
a nechápavý klid,
křídla místo pout
jsem připnout zatoužila,
slova, která lžou,
snad láskou naplnit.

Na té cestě své
jsem možná trochu pila,
chtělo se mi smát
a roztočil se svět,
o zlo bezhlasé
jsem křídlem zavadila,
rozum zůstal stát
a čekal na zpověď.

Dál svou cestu mám,
ta občas vede louží,
zas se točí svět,
jen smíchu ubývá,
hlavu pozvedám,
kde pestrý motýl krouží,
nikdy nebo teď,
má lásko mámivá.