Ilustrační foto: pixabay.com

Největším spáčem mezi zvířaty je netopýr, žirafě stačí dvě hodiny

17. 4. 2016

příroda zvířata

Autor: ČTK

Hodnocení:

(5 b. / 1 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libor Farský 19.4.2016 13:05

Když jsem musel vstávat se slepicemi, nikdy jsem z toho radostí nekokrhal :-(

Dagmar Bartušková 19.4.2016 00:15

Nevím sice, kolik spánku potřebují zvířata, ale mně stačí tři - čtyři hodiny.I já dnes při plavání plavala a zároveň lehce spala. Čím to asi může být?

Hana Rypáčková 18.4.2016 17:54

Jsem docela spáč, ale na netopýra nemám.... Spát jen půlkou mozku, divím se , že to v Číně ještě nepoužívají ..

Zuzana Pivcová 18.4.2016 15:40

Porovnat zvířecí spánky neumím, mám roky vypozorované pouze kočky. I mezi nimi je velký rozdíl. Sice se tvrdí, že prospí celý den, ale nemůžu to tvrdit. Třeba 18letá Naděnka (cca 93letá babička) toho moc nenaspí a hlídá si jídlo. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nový přírůstek do české savčí rodiny: Bělozubka tmavá dorazila z Afriky

V České republice se usadil nový druh savce – bělozubka tmavá. Objevili ji vědci ze dvou ústavů Akademie věd ČR. Přestože její příchod očekávali, zachytit se ji podařilo až na podzim loňského roku, a v podstatě omylem.

Redakce

Ospalé dopoledne v zoo

Pražskou zoologickou zahradu mám nejraději v zimě. Nemusím se tísnit mezi davy u výběhů oblíbených zvířat, nikdo do mě při focení nestrká, je ticho, klid a zvířata si ho zjevně užívají.

Martina Růžičková

Hledej zvířata

Ráda skrývačky luštím, ráda je vymýšlím. Úvodní foto jsem si půjčila od Zuzky Pivcové. Nabízím…

Helenka Vambleki

Probulov - obec, v níž je zvířatům dobře

Chtěla bych vás seznámit s malebnou vsí, ležící při severním okraji jihočeského kraje. Součástí…

Michaela Přibová

Štve mě, když pes štve srnu

Když jsem v neděli vstal z postele a nic nového mě nebolelo, rozhodl jsem se, že půjdu do lesa na svižnou procházku. Šel jsem zasněženou cestou a asi o dvě stě metrů přede mnou přeběhla srnka a prchala pryč. Za ní se řítil pes. Opodál stál na cestě jeho pán a honičku se zájmem pozoroval.

Oldřich Čepelka