Jak se mohu jako senior připravit na poslední cestu

Hana Šimková, přesně napsáno - také si vážím života, každé minuty kterou prožiji na této zemi.

Pane Boháček, proč bych si měla vážit smrti? Já vím, že přijít musí, ale rozhodně si raději vážím života . Myslím, že je to od Vás rčení velmi nešťastné. Tak si važte smrti , ale já si opravdu budu vážit života.

K odchodu z tohoto světa přistupují odlišně jak celé národy, tak i jednotlivci. Nejinak je tomu i zde. A mluvit o tom či nemluvit? Je to asi stejné jako s problémem, zda říct vážně nemocnému skutečnou diagnózu. Někdo si to přeje, jiný z toho zmalomyslní. Respektuji neprobírat otázku skonu zrovna před někým, kdo je v nejisté nebo tíživé situaci. Mně např. připadá dost hrozné, když hned u hlavní brány do nemocnice na Bulovce má nápadnou kancelář s inzercí pohřební služba. Vím, je to realitka, ale také trochu sup, čekající na kořist. Omlouvám se.

..ano , každý to neskousne, ale kdo si neváží smrti, neváží si života .

Téma článku považuji za velmi nešťastně zvolené, kromě pana K.Boháčka se nikomu nelíbí a já ho skutečně považuji za jeden z nejhorších co jsem tady na portálu četla.Nechápu jak si autor libuje v tak morbidním příběhu.

Tenhle článek mi připadá značně morbidní a dlouhý. Nemám poslední cestu v úmyslu a ani se na ní nebudu chystat. Nechci nic tabuizovat, ale připomínat smrti seniorům je netaktní.

Zabývat se myšlenkou na smrt je přežívání ne žití. Je potřeba žít aktivně a tak, aby až jednou tělesná schránka vypoví navždy, zůstal člověk v hezkých vzpomínkách. Pak starost o to, kdy a jak je bezpředmětná.

Tak já mám jiné starosti - Jak se připravit na poslední cestu do práce a na první cestu do důchodu. Poslední cesta o které se tu píše mně nezajímá, o ní já vědět nebudu :-)

...jo dobrý článek, vtip a skutečnost .

Hanička Š. to napsala velmi dobře a já se k ní připojuji. Článek se mi nelíbí a podobné příspěvky nechci ani číst.