Zestárli jsme, je nám průměrně už 42 let

Mně můj věk / 71 let/ nijak nevadí, užívám si ho podle zdravotních a finančních možností. Obojí by se mohlo zlepšit, hlavně to zdraví. Nijak si ale nezoufám. Mám hodné děti, které mi v případě potřeby pomáhají, mám přátele, doma dvě roztomilé kočičky a plno času na čtení, na i60 a na mé kytičky. Svůj život jsem prožíval naplno, budovali jsme si domov, cestovali jsme po Československu i na nějakou cizinu došlo, vychovali děti a nyní , i když jsem už sama, na to hezké vzpomínám.

Nejen mladí, ale dokonce i mnozí senioři vnímají své stáří jako odcházení, jako živoření, obavu, ztrátu, problémy. Proč ale nepřidat život svým létům (jak bývalo kdysi heslo)? Stáří je jen další etapa živ ota, podobně jako bylo dětství a další. Každé období je krásné, dokážeme-li je prožít přiměřeně tomu, co nabízí. O. Čepelka

42 let by nebyl špatný věk, ale měl by vadu: Znova se vrátit do pracovního procesu by taky nevadilo, ale mít současné arogantní šéfy, závistivé a lstivé spolupracovníky, hrozbu vyhazovu kvůli věku atd. - to jsem raději seniorka a mám od toho pokoj.