FOTO: archiv autorky

Jak jsme si užili Zelený čtvrtek

26. 3. 2016

Můj příběh

Autor: Jitka Chodorová

Hodnocení:

(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jitka Valachovičová 29.3.2016 09:38

Tak to tedy byl pěkně vypečený den, paní Jitko někdy se prostě "zadaří", ale líbí se mi, jak píšete v závěru : když nejde o život...hlavně, že už svítí sluníčko♥♥♥

Jana Šenbergerová 29.3.2016 09:34

Některé dny jsou opravdu "povedené". Pěkně jsi nám to, Jitko vylíčila.

Květoslava HOUDKOVÁ 29.3.2016 08:50

"Blahopřeji k parádnímu dni". Já větší nákup řeším takto: Do hypermark. přijíždím tak kolem poledne - pracující i důchodci sedí u oběda, nával kupujících nebývá. Nakoupím poměrně v klidu - stihnu autobus zpět a vystoupím na 1/2 cesty. Ve venkovské hospůdce stihnu sníst seniors.oběd (výborně vaří), k tomu malé pivko a do hodiny dalším autobusem přijedu docela "napapaná" domů.

Danuše Onderková 29.3.2016 08:50

Jitko, jako bych viděla sama sebe, jen s tím rozdílem, že nemám auto a tyto trampoty se mi vyhnuly, ale MHD byla přeplněná a hodně lidí nevrlých, ale souhlasím, jak nejde o život, jde o h....

Hana Rypáčková 29.3.2016 08:35

To byl tedy pech..Přímo černý čtvrtek...

Jarmila Komberec Jakubcová 29.3.2016 08:21

Velikonoce máme za sebou a čekají nás jen krásné jarní dny. I u nás v Plzni není nic jednoduchého a nákupy v hypermarketech jsou občas horory.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jitka (66 let): Nesnáším, když mi cizí děti říkají „babičko“. Taky vám to vadí?

Synové se rozvedli, mají nové partnerky, vyženili děti. Takže k mým dvěma vnučkám do rodiny přibyly další dvě dívenky. A obě mi automaticky začaly říkat „babičko“. Když jsem vyjádřila údiv, se zlou jsem se potázala.

Redakce

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Vzpomínka na srpen 1968

Moje povolání je zdravotní sestra. Dne 20. srpna 1968 jsem nastoupila na noční službu v nemocnici na interním oddělení. Byl klid, pacienti spali, žádný akutní příjem, běžné administrativní práce, chystaní pomůcek na ráno, úklid.

Libuše Münsterová

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá