FOTO: autorka

Vzpomínka na Velikonoce 2013

25. 3. 2016

Můj příběh vzpomínky

Autor: Danuše Onderková

Hodnocení:

(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Lenka Hudečková 29.3.2016 14:40

Danuško, hezky napsané vzpomínky. Děkujeme za příběh :-) *****

Alena Várošová 29.3.2016 14:34

Pěkný článek Danko,moc mě pobavil.I když máte dceru někde daleko,ale máte ji a vždy se vrátí.5*

Elena Valeriánová 29.3.2016 14:27

Danko, krásné vzpomínání. Mě syn s vnouček vyšlehali v neděli ráno než odjeli domů. Museli chystat pro koledníky na pondělí. Vnučka si pro jistotu prý vlezla pod stůl,když přišli.

Zuzana Pivcová 29.3.2016 14:16

Ještě, že se dnes lidé mohou se svými příbuznými ze západní ciziny vídat, ne jako za dob Železné opony, kdy třeba někdo emigroval a měl šanci sem přijet a vidět se s rodiči nejdříve za 10 let. Stesk na obou stranách.

Hana Rypáčková 29.3.2016 14:09

Hezké vzpomínání.Náš stejně starý Honzík letos prvně chápal Velikonoce.Chodil koledou s košíčkem a říkal koledu , ale šlehat se bál.Tvářil se nevěřícně.Když pak přišli kluci vyšlehat sestry, bránil je a všechna vajíčka jim rozdal...Ale jinak se s klukama ve školce i pere. Tak nevím. Ale na zahradě taky schováváme zajíčky . Je to napínavá hra. Pomáháme :Přihořívá, přihořívá...Hoří ! A hrajeme ji všichni.

Vladka Steinová 29.3.2016 14:07

Krásná vzpomínka a plně Vás chápu.Máme také část rodiny ve světě.

Zpět na homepage Zpět na článek

O tom, jak jsem s velorexem nahradil záchranku

Příběh je to letitý, ještě z doby, kdy vozidlem záchranky byla dvanáctsettrojka, která se současnými vozidly záchranné služby měla srovnatelnou snad jen barvu majáku, a kdo neměl doma pevnou linku, stejně pomoc nepřivolal, natož ztracen kdesi v prostoru.

Jaromír Šiša

Rodina to považovala za můj hřích

Bylo mi 18 let a zamilovala jsem se. Byli jsme stejně staří, blázniví, ztřeštění a plni ideálů. Rok a půl společných výletů, návštěv výstav, kin, chtěli jsme se prostě bavit.

Michaela Přibová

Po tmě, aneb co všechno člověka napadne, když vypadne proud

V neděli v pět přivezl syn z Ústí vnuka Péťu, je prý nemocný a potřebuje si dojet zítra ráno k doktorce do Úštěka. A akorát když přijeli, přestal jít proud.

Dana Straková

Bramborová brigáda s bonusem

Přelétla jsem aktuální denní zprávy. Válka na Ukrajině, půtky o konsolidační balíček v poslanecké sněmovně, rozchod známých celebrit, jejichž soukromý život plnil stránky bulvárního tisku několik měsíců, seriálový propadák TV Prima, podzimní stříhání hortenzií.

Jana Kollinová