Při svých cestách po antických a římských památkách jsem poznala, co mají společného Turecko, Francie, Libye, Itálie a Maroko. Na první pohled nic, všechny země leží u Středozemního moře, ale všude se zde rozprostírala před dvěma tisíci let Římská říše. A přesto, že jsou území od sebe hodně vzdálena až 4 000 km, spojuje je stejná architektura sloupoví, akvaduktů, divadel a vítězných oblouků.
Jedním z takových míst je i marocké Volubilis. Zde se najdou stejné památky jako na slavném římském Foru Romanu. Volubilis byl založen Kartaginci ve 3.století př.n.l. a město se stalo správním městem nové římské provincie Mauretania. Zde v Maroku se najdou po Římanech ještě dvě města - Sale (je součástí metropole Rabat) a Lixus - bájná zahrada Hesperidek.. Volubilis bylo po příchodu Arabů zcela opuštěno na konci 1. tisíciletí.
Dnes v rozsáhlém archeologickém areálu (je odkryto jen z poloviny) se prohánějí ještěrky a skupiny turistů. Co mě nejvíce zaujalo, byla Tangerská brána, která areál na severovýchodě uzavírá. Za dominantu Fora Romana se považuje triumfální oblouk císaře Septima Severa a ve Volubilis zase vítězný oblouk jeho syna Caracally, který tvoří dominantu oproti bráně na konci hlavní třídy. Lokalita Volubilis je součástí světového kulturního dědictví UNESCO od roku 1997.
Další zajímavostí je městečko bílých domů Moulay Idriss, ležící na kopci. Dříve tam byl nemuslimům vstup zakázán, a to z důvodu, že se zde nachází hrob Moulaya Idrisse. Moulay Idriss al Akhbar byl pravnukem proroka Mohammeda, který utekl do Maroka v době, kdy se dělil kalifát na sunnitskou a šítskou část.V Maroku založil první islámský stát.Proto je hrob považován za posvátné místo muslimů, a kdo nemůže z různých důvodů navštívit jednou za život Mekku, musí navštívit toto místo sedmkrát.
Dalším královským městem po Rabatu, které jsme navštívili, je Meknés. Co nás všechny fascinovalo již pohledem z autobusu, bylo nesmírné množství čápů, kteří hnízdili na různých obloucích, zříceninách a všude si stavěli svá čapí hnízda. Do Maroka se čápi na podzim slétají z celé Evropy, aby v mírnějších klimatických podmínkách přežili zimu. Myslím, že náš ministr financí by při pohledu na množství čápů a jejich hnízd, bledl závistí.
Meknés si za své královské město vybral sultán Moulay Ismail z dynastie Alavitů, velký krutovládce ale sjednotil zemi a dal základ modernímu marockému státu. Byl velký obdivovatel Francie a krále Ludvíka XIV. Proto královský palác v Meknésu trochu připomíná palác ve Versailles. Navštívili jsme pouze královskou zahradu a přilehlou mešitu. Tu jen pohledem zvenčí. Dovnitř je nemuslimům vstup zakázán jako do všech mešit na území Maroka kromě mešity v Casablance.
Starou medinou jsme prošli úzkými uličkami na náměstí Place el Hedim. Tomu dominuje monumentální brána do nepřístupného královského paláce Bab Mansour, zdobená ornamenty a kachlemi.
Po Meknésu pak dalším královským městem byl Féz. Ale o tom se zmíním až v příštím vyprávění, kdy společně navštívíme třetí královské město Maroka.