Co je to za čas,
kdy ještě tráva neskosená,
nabírá slunečního svitu
a spoře napršené vláhy,
aby pak lehla záhy,
pod rukou sekáče, či jiné kosy,
na benzin poháněné cosi,
bručí nám v zahradách
i ve chvílích nedělního klidu,
čmelák se až podiví,
jaká teď zábava lidu!
Lehnout si jen tak do trávy
a pozorovat nebe,
kam letí ti, co čáry nám tu nechají,
bílé, na modrém pozadí,
a vánek teplý pohladí,
v objetí mě a tebe.
Ještě, že tráva nepokosená
neumí mluvit a neprozradí,
kdo tady byl a s kým,
a jak ruka tvá mě hladí!