Soutěž: Jak jsem se dotkla nekonečna

Jestli jste paní Vando situaci bez jakéhokoliv časového omezení zažila, tak to je úžasná příležitost k jinému pohledu na všechno, co má hodnotu jakoukoliv omezenou časem. Když člověk z tohoto hlediska svůj život přehodnotí, diví se, jakými banalitami může být to, co považoval za významné. Z toho stavu bezčasovosti, prostoru bez hranic a propojení s vesmírem se také vrací těžko. Ale většinou mívá člověk důvody. Naštěstí.

Pane Libánský. Děkuji. Chápu. Prožitky druhého jsou nepřenosné, zvláště takové, jaké jsem si dovolila zveřejnit.. Domnívala jsem se, že jste něco podobného zažil. Proto jsem položila otázku. Ale mohu Vás ubezpečit, že nejen ta bezčasovost je fantastická. Ale jak říkám, není nad to stát pevně na zemi. Možná stav bezčasovosti někdy zažijete. Přála bych Vám to i s návratem do života. Je to dar.

Nemusím hodnocení zdůvodňovat, ale nemám s tím problém. Jednak probíhala nějaká soutěž. Hodnotil jsem to jako literární útvar. Vím, jaké má paní Vanda na některé věci názory. Tak spíše mi to proto připadá jako prožitky vyčtené. Proto jsem ani nepsal komentář. A za druhé. Přečtl jsem si některé ty sladce úlisné oslavné komentáře. To není přece upřímné ohodnocení. Tak proto jako protiváhu toho nepřirozeného nadšení. Nepatřím do žádné partičky, ve které si musí všichni navzájem všechno chválit. Tak proto. Jinak bych asi dal o nějakou hvězdičku víc. Paní Vanda ví, že její příspěvky komentuji vždy velmi objektivně. Tak můžu bez obav napsat i toto zdůvodnění. I já počet hvězdiček vztahuji k obsahu článku a nikoliv k osobě autora a proto nízké hodnocení mých článků mi radost sice nedělá, ale osobně se mne tím nikdo nedotkne. Jestli to chce někdo zdůvodnit a polemizovat, tak mnozí to v komentářích dělají. A je to správné a přínosné.

Náhodou jsem si přečetla slova v Ringu k tomuto článku, tak jsem si jej přečetla. Dotknout se nekonečna je jistě zážitek, no štěstí je vrátit se zpět na zem, byť věřím, že Vám "tam" bylo nádherně. Na posledním fotu vidím anděla.

Přátelé, diskuze k článku paří sem, ne do Ringu, již jsem na to upozornila hned u mého prvního příspěvku.. Tudíž si dovoluji přeposlal komentář Libora: Libor Farský 31.8.2016 12:38 Vando, k tomu Tvému článku jsem Ti tehdy vysázel své plné souhvězdí, ale pan Libánský Ti dal 1 odečítací hvězdičku. Myslím, že by bylo pro všechny čtenáře, které tyto "záhady" zajímají nejlepší si o věci pohovořit, písemné zkratky jsou velmi nepřesně zavádějící a někdy vedou i k opačnému pochopení názoru. Libore, děkuji, souhlasím.V.

Poznámka do Ringu: Jejda, pane Libánský ! Vrátila jsem se náhodou k mému článku Jak jsem se dotkla nekonečna, na Váš popud – jednat s kometářem 31.8.2016 zde na Ringu a dále s komentářem u Synagogy Jarmily J., kde píšete,cituji :Víme, že mnozí lidé docházejí k poznání podstaty života v době klinické smrti. Zcela to pak změní jejich vnímání světa v jeho podstatě. …. Já o tomto fenoménu píši v tomto článku. Vy jste toto prožil také jako já?, Máte jinou zkušenost či snad představu? …)) Moc by mne zajímal Váš názor, jako šamana. Prosím, vyjádříte se ještě dodatečně k článku v komentáři pod článkem? Do Ringu to píši, jen abyste si všimnul. Děkuji.

Růženko, až nyní jsem si všimla Tvého vyznání - je to nádherné, kdo nezažil, nemůže asi pochopit. Děkuji Ti za upřímnost. Také děkuji Lubomírovi a každému, kdo se zamyslel. Jen jsem myslela, že ti, kteří mi napsali osobně se vyjádří třeba i veřejně. Uvidím...přesto moc děkuji.

četla jsem článek , byl to pro mě silný zážitek - Prožila jsem něco podobného po 8 hodinové operaci jsem skončila na áru kde jsem prožila něco neskutečného , viděla jsem sebe samu jak prolétám obrovskými kmeny stromů viděla jsem letokruhy pak zas jsem procházela sněhem hlínou . Nakonec byl přede mnou veliký kopec na jeho vrcholu nádherné modrozlaté světlo ,šla jsem do toho kopce strašně pomalu spousta nahých lidí mlčících mě předcházelo já se snažila abych je dohnala ,ale stále jsem byla pomalá tolik jsem toužila jít za tím světlem cítila jsem štěstí ,žádnou bolest něco co se ani popsat nedá , vtom jsem uslyšela volání mé malé vnučky která stále dokola volala "babičko" slabě a stále silněji už už jsem byla na vrcholu toho kopce u zářícího světla . Pak tma ticho jen podivné zvuky. Ty zvuky to byl dýchací přístroj který za mě dýchal plná hadiček jsem procitla a strašně jsem si tehdy přála vrátit se tam na ten kopec . Vnučka mě potřebovala a přivolala si mě zpět .

Milá Vando. Nebylo potřeba "mít malou dušičku" při zveřejnění tohoto intimně osobního, lidsky neuchopitelného a mystického zážitku "setkání se světlem" lásky mimo náš fyzický život. Snad už každý dnes chápe, že forma existence duchovní energie mimo náš konkrétní čas života existuje. někdo to nazývá "život po životě", někdo "jemnohmotná dimenze", někdo "božská láska" a jiný zase "ráj".... Někdo s touto formou duchovního zážitku má vlastní zkušenost, někdo se to dozvídá jen z doslechu nebo při čtení příběhů. Tvůj příběh je napsaný opravdu s literární bravurou, bez zbytečných informací, které by odváděly od podstaty sdělení, a přitom má přesah ke každému čtenáři, i když je to Tvůj osobní prožitek. Všichni, kdo takovýto prožitek sděluji, si ho nesou jako hluboce osobní zkušenost a vlastně nesdělitelnou zkušenost. Lze ji jen přetlumočit. Dík za Tvé přetlumočení. ♥

Prožitek popsaný s velkým citem. Díky, Vando.