Soutěž: Jak jsem se dotkla nekonečna
FOTO: autorka

Soutěž: Jak jsem se dotkla nekonečna

19. 3. 2016

Dopadám celou svou vahou na lůžko.

BUM !

Byl to tvrdý dopad. Nejtvrdší jaký znám, nejtvrdší  jaký si dokážete představit.

Pískání monitoru se změnilo v tlukot.

Slyším vlastní srdce.

Otevírám oči a vidím nad sebou u stropu rozmazaná světla a sklánějící se  bílé anděly.

„Vrátila se.  Máme ji zpět.  Konečně.“ Slyším  jejich hlasy.

Jsou to andělé?

Kde jsem to byla?

To žluté světlo a nepřekonatelná magnetická síla slunce je fascinující.

Vábí vás a táhne k sobě magickou silou, která nepřipouští jakékoli vaše zaváhání, jakýkoli odpor.

Chce vás pohltit, vcucnout….a vy se nebráníte.

V údivu se vznášíte, pak již letíte  a jste vtahováni do křišťálového světla.

Kolem vás je všude jen láska.

Vyvěrá ze všech věcí kolem, z celého světa. Ze stromů, z důvěrně vám známých věcí, i ze stolu, z jeho šuplíků….ze všeho se line na vás láska.

Láska zde září…

Tělo leží tam dole a vy, tady nahoře, cítíte  medový  klid, klid hlubiny moře a víte, že vše dopadne dobře.

Vlastně, již vše dopadlo dobře…

Nic vás  nebolí, netrápí.

Již necítíte bolest.

Jste šťastní. Jste jen myšlenkou. Myšlenkou vašeho života a celého vesmíru současně.

Ale co je nejfantastičtější…NEEXISTUJE ZDE ČAS!!!

Prostě nevíte, zda-li uplynuly roky, hodiny, minuty….věky....

" Vím, že nic nevím."

Ta bezčasovost je fenoménem lidských prožitků.

Již jsem skoro pohlcená tím křišťálovým světlem.

Natahuji k němu ruce, přitahuje mne do sebe a již ani nedýchám.

Doslova.

Zbývají mi poslední metry…

A najednou  rázné -  STOP! 

Slyším mámu.

Stojí přede mnou, ta moje zlatá máma…

Napnutou paží a dlaní vztyčenou proti mému letu  mne nekompromisně zastavuje a posílá zpět  do života.

„Sem ještě nesmíš, máš dole děti, kluky“…

Jediné  gesto maminky  ruší nebeské kouzlo.

Poslouchám ji okamžitě.

Řítím se k zemi jako balvan, padám…

Gravitace opět působí.

Dopadám celou svou vahou na lůžko.

BUM!

Byl to tvrdý dopad. Nejtvrdší jaký znám, nejtvrdší, jaký  si dovedete představit..

Ale i nejkrásnější.

Děkuji mami, že již vím...nebojím se…nikdo se nemusí bát...

Táta byl Bohém, ale Ty jsi Božská. Moje nejdražší, zlatá  máma.

 

 

 

Soutěž - poprvé
Hodnocení:
(4.4 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Várošová
Vando,Tvůj asi již poslední soutěžní článek jako od spisovatelky,mne dostal.Umíš a díky Bohu,či mamince jsi se vrátila zpět.Opravdu hledám slova,co bych ti měla ještě napsat.Snad jen to že žiješ a můžeš tu být pro svého manžela,děti,vnuky a tvé nejbližší.Psát články a dělat radost druhým lidem.5*
Marie Magdalena Klosová
A nádherný "Anděl v oblacích" na posledním snímku.mm
Marie Magdalena Klosová
Václavko,nádherně zachycená tato jinak nezachytitelná zkušenost.Mrazilo mě od prvních slov.Svým způsobem Ti tuto zkušenost závidím.Ale nebudu a nechci předbíhat.Zvláštní nadpozemské "poprvé" a pro Tebe ,bohudík,nikoliv naposled.mm

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.