Soutěž: Poprvé v přítomnosti smrti

Je to silně emotivní a přitom tak prosté a při čtení se člověku odvíjí v obrazné paměti obraz popisovaných událostí i jeho vlastní zkušenosti s odchody blízkých nebo přátel z tohoto světa. Moc krásně napsané, Zuzano. Kdo zůstává v naší paměti, které se říká vzpomínky, ten nikdy doopravdy neodešel. Odešlo jen hmotné tělo, ale ne jeho duchovní otisk v nás. Ale někdy to tělo toužíme obejmout, vzít za ruku, pohladit to je pravda. Někdy schází. Změnit tuhle definitivu můžeme jen ve vlastní mysli, v tom, jak vzpomínáme. Vzpomínáš na "dědánka" bez bolesti a držíš ho stále za ruku. Věřím tomu...♥

Myslím, že jsme se Zuzkou obě měly k dědečkovi silný citový vztah, byly jsme tak v rodině vychovávány. Možná, že Zuzka už zapomněla, že měla pro něho zvláštní oslovení - říkala mu "dědánku". Dědeček zemřel právě v ten den, kdy mu bylo 69 a půl roku. Asi ta sedmadvacítka (den po sv. Anně) mu byla osudná.

Náš život je stvořen smrtí ostatních. Leonardo da Vinci

Při čtení vašeho článku mi vstoupily do očí slzy a po přečtení posledního řádku jsem se rozbrečela. Dědeček z matčiny strany žil 17 roků bez obou nohou, jeho děti mu vykaly, vnoučata tykaly, Vozil nás na vozíku.který byl na ruční pohyb. Byl to silný člověk, který se dokázal se svým osudem prát. Děkuji osudu, že si na dědečka pamatuji. Za slzy se nestydím a paní Zuzance děkuji, že svým článkem oživila mé vzpomínky.

"Smrt není zlá, smrt je jen kus života těžkého." Jiří Wolker

Smrťou život nekončí, iba zabudnutie znamená koniec života. Kto žije v našich srdciach a spomienkach, nezomiera. Nekrológ .

Smeťou život nekončí, iba zabudnutie znamená koniec života. Kto žije v našich srdciach a spomienkach, nezomiera. Nekrológ .

Četl jsem Váš článek a ani nevím, jestli jsem při tom dýchal. Četl jsem a souběžně se mi promítal můj život. Ano i egypťané věřili v posmrtný život a také se na něj připravovali.

Můj stařeček říkával smrti se nebojím ta není zlá smrt je jen kus života těžkého.. snažím se to říkat při smrti svých nejbližších ,ale nějak to můj smutek nezmírní. I smutek patří k životu .

Smutné vyprávění Zuzko, ale jak píšeš, patří to k životu....Jinak mám takovou malou náplast na takový smutek: Ten, kdo v srdci žije, neumírá!"