Soutěž: Moje poprvé - Výkaz
Ilustrační foto: pixabay.com

Soutěž: Moje poprvé - Výkaz

12. 3. 2016

Pokrok nezastavíš a technický pokrok už vůbec ne. Jednoho dne mi na psacím stole v práci přistál počítač. Absolvovala jsem jedno školení, tedy jsem se naučila počítač zapnout a vypnout. Cože? Prý budeme v našem školském komplexu komunikovat jen jeho prostřednictvím. Žádné pobíhání po kabinetech, kancelářích...to udělali mně, člověku, na kterého kontakt a komunikace s lidmi má vliv, jako na Alenku lázně. Tak jsem pracovala: Pokus, omyl, omyl pokus, vypocená tabulka zmizela i s údaji jedním klepnutím, znovu pokus...

Každý rok posílala naše instituce výkaz o žácích, zaměstnancích, prostorách našemu zřizovateli. Tentokrát to muselo být elektronicky. Dělala jsem, co jsem mohla. Vyplňovala kolonky, přiřazovala kódy za domov mládeže, zaměstnance v DM, ve školní kuchyni, kolik vlastních prostor,kolik pronajatých od státní instituce, kolik od soukromé osoby, kolik procent činí pronajatá část vysokoškolské koleje, kolik učebny, tělocvičny, pracovní úvazky...nakonec jsme to kompletovali s kolegou, zástupcem ředitele pro výuku. Za to, co jsme odeslali, bychom hlavou neručili.

Okamžitě sem přijď, slyším z telefonu. V ředitelně už stál kolega s děsem v obličeji. Ředitel, jinak klidný člověk, řval: "Neumíte počítat? Co jste to vyplodili? Připravili jste školu o dva miliony. Kde jste vzali ta hausnumera?! Nemám čas vše po vás kéntrolovat! Nebude na odměny, na osobní platy, nic nevybudujeme,...odebírám vám osobní platy a snížím vám mzdy o procenta na celý rok." Tak pojedeme na ministerstvo, hlesl kolega. Napravíme to. " Vy dva? S vámi se tam nikdo bavit nebude...!"

Styděla jsem se. Nikdy jsem se přeci nemýlila. Tak tohle už nezvládnu, technika mě dohonila! Musím se poohlédnout po jiném zaměstnání. Snad to zvládnu v obchoďáku za kasou. Chodila jsem se ptát do účtárny, o kolik nám snížil ředitel plat. První měsíc nic, druhý nic,,,až mi účetní, byla už v důchodu a vděčná za malou pomoc ode mne, pošeptala: "Nic vám snižovat nebude, pan ředitel tam měl také chybu a škola dostala peníze všechny. Byl na ministerstvu.

Moje sebevědomí zase vyrostlo, bohužel, na chybě někoho jiného. Jsme všichni již v důchodu. Scházíme se jedenkrát měsíčně, je nás už tolik, že bychom mohli založit novou školu včetně kuchyně, DM i úklidu. Vzpomínáme, užíváme spoustu legrace, svěřujeme si pikantní zážitky, ale o naší neschopnosti v začátcích práce s počítači, ani ťuk.

 

 

Jaké bylo to vaše „poprvé“? Co vám nejvíce utkvělo v paměti, na jakou událost či činnost, kterou jste dělali prvně, nejraději vzpomínáte Zúčastněte se naší soutěže a napište nám svůj příběh na téma „Poprvé“. Více informací o soutěži najdete zde.

 

 

 

 

 

Můj příběh Soutěž - poprvé
Hodnocení:
(4.9 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dagmar Bartušková
Kdybychom stáli pořád na jednom místě, tak jsme v p.... Bez PC už ani krok, je to pokrok!
Lidmila Nejedlá
Děkuji všem za komentáře.
Danuše Onderková
Hlavně že všechno dobře dopadlo, život píše různé příběhy.
ivana kosťunová
Já jsem asi divná, ale měla jsem to přesně naopak. Nemohla jsem se dočkat , až firma koupí počítače a úplně jsem tomu propadla Jsem tedy pouhý uživatel, ale nedovedu si život a svoji práci bez PC představit.
Marcela Pivcová
Paní Lidmilo, válčím s počítačem dodnes a nevím, jestli bych dostala, právě z toho důvodu, ještě odvahu vzít třeba jen pár hodin jako zástup. Zažila jsem už dobu, kdy se vysvědčení tisklo, ale naše zástupkyně mi v takovéto situaci ochotně pomáhala. V hudebním kroužku ani dnes naštěstí počítač nepotřebuji.
Libor Farský
Lidmilko, milé počteníčko jako vždy. Jsem také velmi konzervativní. Jenže třeba moje maminka pracovala u Hefa n.p. v době plánovaného hospodářství - to byly tenkrát tzv. "pětiletky". Takže měla za úkol naplánovat potřebu podniku všeho možného na 5 let dopředu. Takže např. i spotřebu ramínek na šaty, mýdel a ručníků, toaletního papíru atd. Myslím, že by jí počitače v tom idiotském systému byly obrovskou pomocí. :-)
Soňa Prachfeldová
Začátky byly těžkopádné, jako ta technika, vtipné milé povídání .
Lenka Hudečková
Lidmilko, hezky napsané. ♥♥♥Znala jsem ze SŠ taky jen PC na děrovací štítky ,to mě nebavilo...koupit si počítač mě donutilo až to, když šla dcera studovat do Prahy. Telefonování v té době bylo drahé, žádné "balíčky" jako dnes, tak jsem si pořídila někdy v roce 2002 svůj první stolní PC...učila jsem se postupně, každý víkend něco.. nejvíce jsme s dcerou na dálku používaly ICQ, kde mi i v týdnu radila, co a jak...
Helenka Vambleki
Já v práci zažila ruský sálový počítač s děrnými štítky, stojany na pásky...pak první počítače, jazyk JCL...a pak mě propustili. V roce 2002 jsem stolní PC ani neuměla zapnout, zapla jsem jen monitor a čekala a nic se nedělo. Dnes umím pracovat i v Excelu - používám ho při vymýšlení křížovek :-)
Olga Štolbová
Lidu, moc hezké vzpomínání. Tohle mě naštěstí minulo, já jsem si Písíčko pořídila jen pro radost až v pětasedmdesáti letech, ale než jsem se to trochu naučila, byl to občas nervák. *****

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 43. týden

Tento týden se budeme ve vědomostním kvízu věnovat památkám kulturního světového dědictví zapsaných na seznam UNESCO.