Máme se bát?

Bohužel, situace se už asi nezlepší. Opatrnosti není nikdy nazbyt, finty nejrůznějších živlů se neustále "vylepšují". Dříve jsem měla ráda podvečerní procházky v parku za hezkého počasí. To už bych si dneska netroufla.

Lidičky, všem vám moc děkuji za povzbuzení. Samozřejmě jsem opatrná a budu ještě opatrnější. Bohužel, svět už nebude nikdy jako dřív. Díky...

Olinko,opatrnosti nikdy nezbývá,ale na druhou stranu,strach má velké oči.Buď obezřetná a když Tě popadne strach,tak si opakuj:Vše je v nejlepším pořádku.Je to tak,jak říká Jana Š. mm

Olinko, zavírej a zamykej! V budoucnu se lidem z věčného strachu a pozornosti vyvinou oči kolem celé hlavy. My si zatím musíme pořídit plynovou pistoli.

Od té doby, co se našim mladým ztratila v noci na štědrý den z balkónu mísa bramborového salátu, se už fakt nedivím ničemu. Ale to bylo v noci. U vás ve dne ... to je fakt děs.

Olinko, je mi líto,že jsi se vyděsila, ale chápu to,nemusíme mít pořád strach, ale ve střehu být musíme. A ty dveře nejen zavírej,ale i zamykej, a s kočkou si najdete jiný způsob její volnosti. A měj se prima.

Olinko, to co píšeš, je sice na pováženou, ale nebrala bych to jako důvod ke strachu, ale spíše k obezřetnosti. Kdo se bojí, většinou si to, čeho se bojí, přitáhne. Na vesnici nebo v malých městech si neznámých lidí většinou někdo všimne, ve městě je to mnohem složitější. Kdysi mě ani nenapadlo zamykat byt na noc, i když jsem byla sama. Mockrát se mi stalo, že jsem špatně dovřela dveře a celou noc měla byt naplno otevřený. Teď jsme dva a máme zamčeno i ve dne. Časy se mění a my s nimi. Hezky jsi to napsala. Člověk zapomíná být opatrný, když se dlouho nic nestane.

To Ti moc nezávidím. U nás v paneláku také není bezpečno, ač máme speciální zámky. Ale jsme tři spojené průchodné vchody se stejnými klíči, dohromady 90 bytů. Mnoho lidí už svůj byt pronajalo nebo mají podnájemníky. Zdá se mi, že se setkávám víc s neznámými než s původními tvářemi. A navíc všelijací opraváři a obchodníci od firem, operátorů a různých služeb.

Jedna dcera v baráčku má velikého psa , ale když tam jsem , stejně si zamykám. Druhá branku vždy zamyká , zatahují venkovní žaluzie, ale stejně mám pocit snadného přístupu.Na štěstí jsou vnímaví sousedi. Když nám vykradli chatu /dávno/, hnusilo se mi tam pobývat, už mi to nepřipadalo jako bezpečné místo...Pak už byl klid, protože blízko se zabydlili lidé a jejich pes štěká na cizí.. Olinko, chápu tě..

"Ochotní odemykači a otvírači" jsou snad všude! Náš Pečovák se před den "zaklapuje", rodinní příslušníci buď klíč mají, nebo "zabzučí" a obyvatel je vpustí. Nad seznam zvonků jsem umístila samolepku od dTestu "Prodejci nezvoňte!" Jenže: Někdo z cizích lidí nic nerespektuje, zazvoní-pro jistotu na více zvonků- a má "štěstí": Obyvatel - ANIŽ SI OVĚŘÍ, KDO TO JE? - vpustí člověka do domu. Tak se tu objeví prodejce (tzv."agent s teplou vodou), pracovník nějakého "průzkumu"(možná tipař) atp. a protože všechny pečovatelky mají během dne ještě i služby v terénu, "plácá" se cizí člověk v domě bez dozoru. Ve dveřích do chodby máme sice zrcátka, ale ani dveře v přízemních bytech nejsou vybaveny bezpečnost. řetízkem, nesmíme si ani sami instalovat. Jedině tedy zbývá: Nikoho do domu nepustit - v bytě být zamčeni - nikomu neotvírat, nepouštět do bytu = vlastně hned poslat do pr.... !