Soutěž: Poprvé aneb To je tedy mé budoucí místo

Tak teď jsem to domotala ještě víc. To předchozí jsem napsala opravdu já, ale z Marcelina profilu, na který jsem vstoupila právě kvůli tomu článku. Takhle to dopadne, když někdo jde na profil někoho jiného a zapomene se přepnout. To už jsme tu také měli. Tak se omlouvám.

Na závěr bych tu ráda přidala perličku. Tenhle článek jsem Marcele dávala na portál já. Měla ho "nanečisto" ve svém notebooku bez internetu. Já jsem si ho přebrala, ale přehlédla jsem konec. Asi byl na nové stránce, jinak to vysvětlit neumím. Srovnání výstupu na Měsíc a starodávné školy mi připadalo jako logický závěr. Tak jsem se docela divila, když mi po zveřejnění napsala: A kde mám konec? Tak to musela dodat v komentáři.

Při čtení článku mě napadaly stejné otázky jako Evu M. a vidím,že už jste nám je zodpověděla.

Děkuji všem za milá a souhlasná slova. Vyprávění mělo být ještě zakončeno tím, že jsme se po prázdninách skutečně přestěhovali do nové školy, která v té době byla jednou z nejmodernějších na Budějovicku, ne-li úplně tou "nej - ". Zůstala jsem tam pak třináct roků.

Také jsem začínal svou cestu za vzděláním na malé venkovské dvoutřídní škole. Tam byla v katastrofálním stavu úroveň výuky. Hlavně socialistická výchova od první třídy v duchu komunismu pedagogicky zaostalými učitelkami. Asi bych raději chodil do té ošuntělé školy, ale s Marcelou jako učitelkou.

Nebyl to příliš povzbuzující pocit pro začínající kantorku, určitě to bylo pak jen lepší. Obdivovala jsem naše vesnické kantorky, jak prima zvládaly dvojtřídku i při skromném vybavení.

Moc pěkné povídání, živě jsem si tu školu představovala :-). Já jsem rok před tímto, o kterém píšete, nastoupila do 1. třídy ve Vratislavicích, ale myslím, že to už tenkrát byla modernější škola.

Marcelko, jaká byla Tvá první slova ve středověkém zařízení? Neil Armstrong řekl "„Je to malý krok pro člověka, obrovský skok pro lidstvo.“ Ale již si nemohu vzpomenout jaká byla první slova pana Broučka při výletech do XV. století ani na Měsíci. *****

Tak to byl hodně depresivní nástup do prvního zaměstnání. Jestlipak ti to potom alespoň vynahradili děti a kolegové. Věřím, že později byly i krásné školy. *****

Marcelko, já měla štěstí na hezké moderní školy, a to i v malých městečkách. Byla jsem na ně vždy hrdá a chlubila jsem se, že tam učím. Starou ošklivou školu jsem ale zažila v NDR. Nemohla jsem uvěřit, že se tam učí.