Soutěž: Mé první životní zklamání
Ilustrační foto: pixabay.com

Soutěž: Mé první životní zklamání

11. 3. 2016

Již odmala jsem se výtvarně činil a od MŠ jsem udivoval své vychovatelky, učitelky a později profesory, jaký jsem to výtvarný talent. Kreslil a maloval jsem, co mně zajímalo a bavilo, mé okolí žaslo.

Má třídní vzala mé práce a odnesla je jednomu akademickému malíři. Ten mně zařídil návštěvy v LŠU, tam jsem strávil celých 9 let, abych se vzdělával a mučil se nad kompozicemi s porcelánem, postavami, perspektivou. Popravdě, ty poslední roky mně moc nebavily, protože to už nebyla zábava, ale dřina, aby výsledek byl 100% - na to byl profesor pedant. Výsledky však stály za to – sbíral jsem nejen vnitrostátní ocenění, ale i mezinárodní. Byl to moc pěkný pocit jezdit na výstavy a přebírat diplomy včetně cen v podobě malířských potřeb z ciziny, které ani třeba pan profesor neznal. Na druhé straně to byla závist spolužáků a pomalá odcizenost v kolektivu kamarádů, kteří neunesli mé úspěchy.

9 .třída. Blížily se přijímací zkoušky do Prahy na Uměleckou průmyslovku. Byl jsem moc nervózní a plný trémy. Talentovky trvaly celý den a daly zabrat. Byly tam talentovaní mladí výtvarníci z celých Čech a uměli. Dal jsem do toho celou duši a snažil se podat pomalu sportovní výkon (prý jsem spal pak 2 dny jak jsem byl vyčerpaný). Nechci se chválit, ale nad mými výtvory se vystřídali snad všichni profesoři a uznale kývali hlavami. Talentovky jsem udělal.

Zbývaly zkoušky z matiky a z češtiny. Přiznám se, že v matematice vůbec nevynikám, nemám tzv.matematickou paměť a dodnes si zapamatovat telefonní číslo mi dělá problém. Češtinu jsem udělal, ale matiku jsem projel na celé čáře. Takže konec? Život najednou okolo mě potemněl. Všechna práce a hodiny dřiny byly k ničemu.

Zavolala si mně výběrová komise a oznámila mi, že i přes to, že jsem neuspěl z matematiky, pro velký talent mne přijímají. Měl jsem radost. Bohužel ta trvala jen měsíc. Zavolal si mne otec a oznámil, že internát školy už nemá místo a peníze na financování nějakého ubytování nemají. Měl jsem tetu a bratrance v Praze, ani tam jsem neuspěl. Dalším argumentem bylo, že bych se v Praze zkazil a že mně chtějí mít pod dozorem. Dodnes to nechápu a mám to rodičům za zlé, ostatní děti neměli problém a já ano? Spíše si myslím, že mně nechtěl otec v Praze potkat, když tu prováděl své milostné avantýry.Když jsem to oznámil svým učitelům a panu profesorovi z LŠU, tak se chytali za hlavu. Ten mne dokonce už nikdy nepozdravil, když jsem ho i v pozdější době potkal.

Začal jsem studovat stavební průmyslovku. Utrpení a bída. V prváku jsem na kolenou prosil mámu, aby mně vzala ze školy pryč. První ročník samá čtyřka a pár reparátů. Jsem manuelně zručný, a tak jsem chtěl jít na uměleckého kováře. Ne a ne. Protloukl jsem se školou, udělal maturitu a začal dělat stavařinu, která mně nijak nepřirostla k srdci a popravdě mně nijak nenastartovala kariéru, spíše naopak. Více než projektant či stavební technik jsem byl raději zedník. Dnes dělám v stavebním archivu.

No a mé výtvarničení? Z prvákem jsem skončil i z výtvarnou činností a už nikdy jsem nekreslil a nemaloval. Prostě konec a šmytec.

No popravdě jsem spíše přesedlal na fotografování a i docela mám úspěchy. Taky jsem udělal pár komiksů o historii města Chomutov, ale když jsem je zdarma městu nabídl, ani se neozvaly. Taky dělám vynálezy a patenty, hlavně pro využití z recyklovaných plastů, ale nejsou peníze na jejich realizaci a uvedení na trh. Vyhrál jsem třeba soutěž na nový typ horolezeckých stěn, ale taky se nejde dohodnout s firmami pokud to nemáte právně a finančně zajištěné. Návrhy nových společenských her, potravinářských výrobků,stavebních výrobků. Prostě dělám jen do šuplíku. Doděláváme rodinný dům a 10letá nemoc manželky polykají finance, ale nestěžuji si. Mám skvělou ženu a děti - to se nedá zaplatit .

Můj syn začal taky kreslit a je v tom špička. Je nová doba a tak se realizuje v grafice na počítači. Sbírá ocenění a je cca 14tý na světě.  A náš postoj rodičů k němu? Právě naopak – my ho podporujeme ve všem a snažíme se mu ve všem pomoci nejen finančně, ale i radou a pochopením.

Někdy mne v duši zabolí a slza ukápne nad zmarněnou osobní šancí a smůlou, ale jde se dál. Asi řada z Vás podotkne, tak co Ti brání malovat dál? Zkoušel jsem to i přes psychology – prostě to nejde, je to hodně silný blok přes který se nedostanu. Navíc to chce stálý trénink  - ten už nemám. Pak se starám o svou dlouhodobě nemocnou ženu, RD a hospodářství, už není čas. 

Na závěr: prosím všechny rodiče, aby cítili s dětmi a podporovali je. Poslouchali je a porozuměli jim. Nelitujte času a peněz. Nevnucujte jim své pravdy a dogmata. Nechtějte, aby byli nešťastní a měli zkažený život. Splňte jim jejich přání a sny. Ono se to vrátí bohatě i Vám a naší společnosti.

 

 

 

 

 

 

 

 

Můj příběh Soutěž - poprvé
Hodnocení:
(4.3 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danuše Onderková
Pane Karle, moc pěkný i když smutný příběh, mám dva starší bratry, rodiče také obraceli každou korunu, ale na rozdíl od vašeho otce měli rozum a my si mohli vybrat sami. Stejným způsobem jsem nenutila své tři děti do ničeho i když jsem na ně byla celý život sama. Váš článek mne zaujal ještě z jednoho důvodu. Já totiž napsala článek úplně z opačné strany. Moje práce mi byla i koníčkem a chodila jsem do práce s radostí. Přesto vím jak se cítíte. Přeji vám aspoň trochu klidu v srdci, abyste se ještě vrátil k tomu co jste miloval.
Věra Lišková
Až budete mít v důchodu více času, i ta můza Vás navštíví a věřím, že zůstane u Vás dlouho na návštěvě.
Karel Boháček
Díky všem za komentáře . Ono se vrátit k malování možná jde, ale kromě samozřejmého talentu a píle na sobě stále dělat je tu ještě tzv, idea a můza výtvarníka. A to prostě nějak zmizelo a ztratila se fantazie a nápady. Kolikrát jsem seděl nad listem papíru a tma , prázdnota. Ty komiksy byly jedinou věcí - kdy byla snaha projevit se nad daným dějem - skutečností. Řada výtvarníků Vám sdělí, že problém není ani tak technika jako nápad a jeho provedení. Nedivím se , že řada z nich se obrací k alkoholu či drogám. Další umělci /rádoby umělci / se jen opakují a donekonečna rozpitvávají několik témat. Další co tu padlo - ano umělec musí mít podporu /nejen rodinu/, ale i manažera, který se stará o zakázky. Nevěřil jsem tomu, ale je to pravda, kterou vidím denně u svého syna. Je to smutné, ale vše bylo a je jen o penězích. Musíte mít navíc kontakty a vlivné přátelé. Syn je taky postupně získal. Známe řadu vynikajících výtvarníků , kteří bez kontaktů a manažerů stále hrají místní ligu.
Soňa Prachfeldová
V každém z nás je různorodé nadání, pak záleží mnoho na okolnostech a prostředí a zejména na nás, jak dál se budeme vyvíjet a jak se uplatníme. Uplatnil jste se dobře v jiném oboru a asi to tak mělo být.
Drahomíra Stínilová
Ono je to velmi těžké bojovat za svůj talent, když má člověk na krku problémy, které musí řešit on sám a ty mu zaberou tolik času, že je tak vyčerpán k nějakému dalšímu sebeprosazování. Jak říká spousta umělců, kteří to někam dotáhli, že to byla dřina, ale bez štěstí být na pravém místě v pravou chvíli, nebo náhodou potkat toho pravého člověka - že by to nedokázali.
Karel Boháček
Komiksy jsem nabídl osobně p. primátorovi Černému, ale ani neodpověděl Nevím p.Kostunová - ale asi nejsem pohodlný a líný, kdybyste lépe četla článek... Navíc když mi bylo 17 musel jsem se starat o nemocnou babičku a dostavět RD ,když po smrti maminky od nás otec odešel. V 21 jsem se jen s batohem dostal do Chomutova a postupně koupil jeden rozbitý dům ,který jsem přestavěl a teď postavil zcela nový a přitom vychoval tři děti. Starám se již taky delší dobou o nemocnou manželku a dřu na hospodářství..jsem tedý pohodlný ? Mimo jiné jsem dělal v chemickém průmyslu s jedy -12 let - myslíte ,že by to mohl dělat lehkovážný a nevyrovnaný člověk ?
Hana Rypáčková
Stejně ten talent z člověka vykvasí a když za ním jde - projeví se , třeba opožděně. Záleží na nátuře.
Drahomíra Stínilová
Moc hezký článek. Prožila jsem něco podobného a několikrát. Byla to jak oblast výtvarná, tak po matuře literární. Tenkrát bylo také důležité, z jaké jste rodiny, zda jste v SSM, rodiče ve straně. Ale to, jak se na Vás podepsal otec, to musí moc mrzet. Taky jsem potom dělala celý život práci, která mě netěšila, ale starosti o rodinu a o přežití byly důležitější. Teď chodím jen pro zábavu na malbu, kresbu na VŠE U3V, tj. univerzita třetího věku. Taky fotím a občas zajdu na komiks do klubu seniorů Elpidy. Možná pobočka z nějaké vysoké školy bude i někde u vás. Nevím. Ale přála bych Vám, abyste se zase k malování nějak dostal.
Lidmila Nejedlá
Pane Karle, vkládejte své umění do vnuků, určitě Vás překvapí. A malujte pro radost, Vaše obrázky určitě udělají leckomu radost.
Zuzana Pivcová
Chtěla jsem být novinářkou a na žurnalistiku jsem se nedostala, a také ne pro nedostatek talentu, ale trochu neférovým jednáním přijímací komise. Mrzelo mě to a náhradní učitelství, které jsem vystudovala, mi celoživotně k srdci nepřirostlo a při vhodné příležitosti jsem ho opustila. Myslím, že by rodiče snad už mohli rozeznat, u koho z dětí se jedná o pouhý rozmar nebo ještě nerozhodnost, a kdo má v sobě touhu po budoucím povolání už pevně zakořeněnou a i svými zálibami už k němu směřuje. Takové děti si zaslouží všemožnou podporu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 51. týden

Advent a vánoční zvyky v Česku i ve světě. To bude tématem vědomostního kvízu tohoto týdne.