Soutěž: Mé první životní zklamání

Pane Karle, moc pěkný i když smutný příběh, mám dva starší bratry, rodiče také obraceli každou korunu, ale na rozdíl od vašeho otce měli rozum a my si mohli vybrat sami. Stejným způsobem jsem nenutila své tři děti do ničeho i když jsem na ně byla celý život sama. Váš článek mne zaujal ještě z jednoho důvodu. Já totiž napsala článek úplně z opačné strany. Moje práce mi byla i koníčkem a chodila jsem do práce s radostí. Přesto vím jak se cítíte. Přeji vám aspoň trochu klidu v srdci, abyste se ještě vrátil k tomu co jste miloval.

Až budete mít v důchodu více času, i ta můza Vás navštíví a věřím, že zůstane u Vás dlouho na návštěvě.

Díky všem za komentáře . Ono se vrátit k malování možná jde, ale kromě samozřejmého talentu a píle na sobě stále dělat je tu ještě tzv, idea a můza výtvarníka. A to prostě nějak zmizelo a ztratila se fantazie a nápady. Kolikrát jsem seděl nad listem papíru a tma , prázdnota. Ty komiksy byly jedinou věcí - kdy byla snaha projevit se nad daným dějem - skutečností. Řada výtvarníků Vám sdělí, že problém není ani tak technika jako nápad a jeho provedení. Nedivím se , že řada z nich se obrací k alkoholu či drogám. Další umělci /rádoby umělci / se jen opakují a donekonečna rozpitvávají několik témat. Další co tu padlo - ano umělec musí mít podporu /nejen rodinu/, ale i manažera, který se stará o zakázky. Nevěřil jsem tomu, ale je to pravda, kterou vidím denně u svého syna. Je to smutné, ale vše bylo a je jen o penězích. Musíte mít navíc kontakty a vlivné přátelé. Syn je taky postupně získal. Známe řadu vynikajících výtvarníků , kteří bez kontaktů a manažerů stále hrají místní ligu.

V každém z nás je různorodé nadání, pak záleží mnoho na okolnostech a prostředí a zejména na nás, jak dál se budeme vyvíjet a jak se uplatníme. Uplatnil jste se dobře v jiném oboru a asi to tak mělo být.

Ono je to velmi těžké bojovat za svůj talent, když má člověk na krku problémy, které musí řešit on sám a ty mu zaberou tolik času, že je tak vyčerpán k nějakému dalšímu sebeprosazování. Jak říká spousta umělců, kteří to někam dotáhli, že to byla dřina, ale bez štěstí být na pravém místě v pravou chvíli, nebo náhodou potkat toho pravého člověka - že by to nedokázali.

Komiksy jsem nabídl osobně p. primátorovi Černému, ale ani neodpověděl Nevím p.Kostunová - ale asi nejsem pohodlný a líný, kdybyste lépe četla článek... Navíc když mi bylo 17 musel jsem se starat o nemocnou babičku a dostavět RD ,když po smrti maminky od nás otec odešel. V 21 jsem se jen s batohem dostal do Chomutova a postupně koupil jeden rozbitý dům ,který jsem přestavěl a teď postavil zcela nový a přitom vychoval tři děti. Starám se již taky delší dobou o nemocnou manželku a dřu na hospodářství..jsem tedý pohodlný ? Mimo jiné jsem dělal v chemickém průmyslu s jedy -12 let - myslíte ,že by to mohl dělat lehkovážný a nevyrovnaný člověk ?

Stejně ten talent z člověka vykvasí a když za ním jde - projeví se , třeba opožděně. Záleží na nátuře.

Moc hezký článek. Prožila jsem něco podobného a několikrát. Byla to jak oblast výtvarná, tak po matuře literární. Tenkrát bylo také důležité, z jaké jste rodiny, zda jste v SSM, rodiče ve straně. Ale to, jak se na Vás podepsal otec, to musí moc mrzet. Taky jsem potom dělala celý život práci, která mě netěšila, ale starosti o rodinu a o přežití byly důležitější. Teď chodím jen pro zábavu na malbu, kresbu na VŠE U3V, tj. univerzita třetího věku. Taky fotím a občas zajdu na komiks do klubu seniorů Elpidy. Možná pobočka z nějaké vysoké školy bude i někde u vás. Nevím. Ale přála bych Vám, abyste se zase k malování nějak dostal.

Pane Karle, vkládejte své umění do vnuků, určitě Vás překvapí. A malujte pro radost, Vaše obrázky určitě udělají leckomu radost.

Chtěla jsem být novinářkou a na žurnalistiku jsem se nedostala, a také ne pro nedostatek talentu, ale trochu neférovým jednáním přijímací komise. Mrzelo mě to a náhradní učitelství, které jsem vystudovala, mi celoživotně k srdci nepřirostlo a při vhodné příležitosti jsem ho opustila. Myslím, že by rodiče snad už mohli rozeznat, u koho z dětí se jedná o pouhý rozmar nebo ještě nerozhodnost, a kdo má v sobě touhu po budoucím povolání už pevně zakořeněnou a i svými zálibami už k němu směřuje. Takové děti si zaslouží všemožnou podporu.