Vzpomínka na mého muže

4. 3. 2016

Hodnocení:

(4.5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Libuše Münsterová 14.3.2017 07:48

Lucie, moc hezký článek,hlavně ty naše protějšky jsou si podobné.Z aktivního člověka se stal mrzout,který se nedovede z ničeho radovat.,ale prožili jsme hezký život a beru to tak, jak to je. Omlouvám se, chtěla jsem dát více hvězdiček,nevyšlo mi to. Zdravím

Zuzana Pivcová 6.3.2016 09:44

Vážím si toho, že jste se tu díky vzpomínce na manžela takto představila.

Drahomíra Stínilová 6.3.2016 00:18

Moc hezky jste si zavzpomínala a z Vašich řádků je cítit láska a porozumění. Když se člověk vypíše, je mu hned líp.

Hana Práglová 5.3.2016 21:15

Lucie,taky vás vítám a rozumím.!!! !Jsem ráda,že jste napsala to,co bylo nutné!!!Vím,že to se člověku uleví!!! Nevím,kde momentálně žijete.Já jsem z Bohumína . Z pohledu na mé někdejší povolání znám spoustu lidí.Manžel asi Bohumíňák nebyl.Nebo se mýlím ?? Byl u hudby železničního vojska????

Alena Tollarová 5.3.2016 21:04

Paní Lucie, nevím, v které době Váš manžel studoval, ale je velmi pravděpodobné, že to bylo ve městě, ze kterého Vám píšu. Při čtení Vaší vzpomínky mě mrazilo a hned jsem ji dala přečíst manželovi. Že nevíte, proč? Vítejte mezi námi na íčku a brzy zase něco napište.

Eva Mužíková 5.3.2016 20:21

Paní Lucie, také Vás vítám v naší " íčkařské rodině". Vzpomínky na odchod blízkého člověka jsou bolestné, ale určitě se během času změní na jen na ty hezké. První krok jste napsáním tohoto článku již udělala...

Elena Valeriánová 5.3.2016 19:40

Pani Lucie, vítejte mezi námi. Podělit se s námi o vzpomínku na "Vašeho dědu" je dobrý počin, možná se Vám i trochu ulevilo. A my budeme mít o jednu spřízněnou duši víc.

Olga Štolbová 5.3.2016 18:25

Lucie, je dobře, že vzpomínáte. To se člověk, na chvíli, zase vrátí do těch společných chvilek a trochu toho smutku odejde. Buďte tu s námi, je nás tady hodně a každý z nás si prožil hezké i zlé. Zase někdy napište. *****

Růžena Antlová 5.3.2016 18:04

Vzpomínkové příběhy které se týkají smrti blízkého člověka jsou velmi smutné , mě zemřel manžel pře půl rokem a i když nebylo vždy na růžích ustláno schází a bude scházet do konce mého života. Díky za vzpomínkový článek , pevně věřím . že časem i ta televize jednou najde ve vašem životě místo .

Alena Várošová 5.3.2016 16:59

Paní Lucie,ráda jsem si Váš vzpomínkový článek přečetla až do konce.Já vím,že vám a rodině chybí ten Váš nabručený děda.opakující jednu příhodu stále dokola.Ale život jse dál a Vy musíte jít tou další cesta sama za pomocé rodiny a přátek.Nic není tak zlé ,jak to vypadá.Držím vám palečky a věřte vzpomínky ty Vám zůstanou.Buďte zdravá a l=pe vše zvládnete.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Taneční hodiny

Když vzpomenu na své taneční v roce 1961 až 1962, vybaví se mi spíš naše parta lyžařská. Taneční byly v sobotu a to my vyjížděli na Kubovku, často v dobytčáku připojeném k vlaku.

Hana Rypáčková

Oživení vzpomínek

S kamarádem brázdíme okolní hory. Vždy si z cesty přivezeme pěkné zážitky. Také jsme obohaceni setkáním se zajímavými lidmi, které potkáme. Naše túry se táhnou většinou kolem 20 km, i když bylo i 30 km.

Jindřich Berka

Čekání na papouška

Bydlím v 11ti podlažním paneláku na Praze 5 a jedna z mých radostí bylo „čekání na papouška“. Divíte se? Já se také divila, když jsem poprvé začátkem prosince uviděla sedět na vrcholku břízy „něco velkého s dlouhým ocasem“, tedy v porovnání s běžným venkovním ptactvem.

Libuše Juráčková

Dopisy I - Mé dětské babičce

Listy papíru vložit do obálky, zalepit ji, vzít pero a napsat adresu. Babička Řezníková, Nebe tam nahoře a jak dál? Znáte někdo PSČ do nebe? A jakou známku mám koupit na takový dopis?

Jan Tkadleček

Ach, ty krásné dny dětství

Určitě souhlasně přikyvujete, když si u rádia s Karlem Gottem pobrukujete „Když jsem já byl tenkrát kluk…“ Já též. I když se občas vyskytl nějaký ten kaz, dětství bylo zlatými časy a dnes už člověk vzpomíná jen na to hezké a milé.

Iveta Markusová