Soutěž: Moje poprvé trochu jinak
FOTO: autorka

Soutěž: Moje poprvé trochu jinak

4. 3. 2016

Vážení přátelé, patřím do skupiny těch, kteří svým zapojováním se do vyhlášených soutěží rádi podporují činnost redakce. Ale zároveň vám chtějí nabídnout "střípky" ze svého života. Tak tomu nebude ani v tomto příspěvku, který se bude týkat - jak jinak, mého soužití se zvířátky.

Většina z vás již ví, že jsem žila celý život na vesnici, obklopená spoustou čtyřnohých i dvounohých kamarádů. Před pěti lety jsem se rozhodla, že své království rozšířím o stádečko oveček. POPRVÉ jsem si přivezla asi osm starších již připuštěných krasavic, které jsem ustájila ve velké stodole. Jak čas ubíhal, ovečkám se začala zakulacovat bříška a já jsem podle zvětšujících se vemínek odhadovala, kdy nastane čas porodu.

 

Ovečka1

 

Bác ho, v únoru roku 2012 udeříly opravdu kruté mrazy a čas radostné události se blížil. Honem jsem z palet a velké plachty zbudovala ve sodole jakousi salaš, aby případná jehňátka netrpěla zimou. Stalo se to co jsem čekala, první mrňouskové se rodili v té zimě největší!  

Ovečky nejsou hloupé, tak se s nimi uchýlily do domečku, kde bylo takové teplo, že se na střeše ze spodu vytvářela i jinovatka. Poslední ovečka s ohromným břichem s porodem otálela, pořád se zdržovala v prostoru stodoly, ostatní matky jí nechtěly do tepla pustit. Jednou navečer stále polehávala, což mělo být pro mne znamení, že se událost blíží. ALE, jelikož jsem zkušenost s ovečkami neměla, nevěnovala jsem tomu pozornost. Později jsem si to vyčítala, ale bylo to POPRVÉ, takže stalo se. Hned ráno běžím do stodoly a tam v rohu leží na boku tato ovečka, nehýbá se, jen silně oddechuje. Letím jako šílená a vidím, že se snažila porodit, koukají z ní nožičky a kousek modrého čumášku jehňátka.- vše ledové, bez známky života. Bylo moc velké a bez pomoci jej tato stará ovečka nedokázala vytlačit...

Musím jí pomoci, když nezachránám jehňátko, tak alespoň jí. Klekám si do slámy a POPRVÉ se snažím vytáhnout jehňátko. Nejde to, nožičky jsou slizké, ovečka nespolupracuje. Myšlenky se mi honí hlavou, sundavám z hřebíku sisálový provázek, udělám na něm smyčku, zatlačuji jehňátko dovnitř a tam podle paměti navlékám tu smyčku za hlavičku. Zase jednu nožičku ven, druhou, pomáhám si kapesníkem, aby to tak neklouzalo a táhnu jak za provázek, tak za nožičky. Nohy mám zapřené za oveččin zadek. Je to nekonečné, ale najednou když vyklouzla hlavička, kterou jsem musela i trochu rovnat, jehňátko je na světě. Ale mrtvé.

Ovečka se zrochu narovnala, začala tlačit a mně bylo jasné, že nezůstalo při jednom. Tak znovu sahám do oveččina lůna, nasahám jednu, pak druhou nožičku a nyní už lehčeji vytahuji druhou mrtvolku. Jediné štěstí pro ovečku bylo, že díky tomu, že jehňata nezačala sát, se jí nezačalo tvořit hodně mléka. Zavřela jsem jí na pár dnů bokem, aby měla omezený přístup k vodě, asi za čtyři dny se pustila do stáda.

 

ovce

 

Jehňátka byla vzhledem ke sněhovým barierám ve stodole dlouho, ale jakmile vykouklo první sluníčko a palouček ve statku pořádně oschnul, nastala ta nejhezčí chvíle. POPRVÉ venku! Tolik radosti z volného pohybu mne až dojalo, však se sami přesvědčte na vlastní oči.

 

 

 

Jaké bylo to vaše „poprvé“? Co vám nejvíce utkvělo v paměti, na jakou událost či činnost, kterou jste dělali prvně, nejraději vzpomínáte Zúčastněte se naší soutěže a napište nám svůj příběh na téma „Poprvé“. Více informací o soutěži najdete zde.

Můj příběh Soutěž - poprvé
Hodnocení:
(5 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
mmmmm
Eva Mužíková
Děkuji děvčata za reakci.. Alenko, já se přiznám, že toto video je jedno z mých velice oblíbených, jaksi mne nabíjí, stále na ty mrňousky vzpomínám..
Alena Tollarová
Evo, vrátila jsem se k Tvému videu několikrát. Nemůžu se nabažit toho radostného skotačení v neuvěřitelném tempu.
Hana Lancová
Skvělá Evička, nádherné video a perfektní hudba. :-)))
Marie Novotná
Práce se zvířaty je krásná a náročná.Sešla jsem se u dobytka s porodem několikrát a pomohla několika telátkům na svět.Zachraňovali jsme nadutou krávu a podobně.Dobře znám ten pocit beznaděje,ale i pocit radosti z nového života.Moc hezky napsané ,,poprvé".
Eva Mužíková
Děkuji vám za hezká slova, která mne vždy potěší...
Růžena Antlová
Krásný příběh a nejvíc se mi líbí jak Bertík v úžasu kouká na to jak jehňátka skotačí .
Drahomíra Stínilová
Krásný článek a obdivuji Vaši odvahu. Mám vzpomínku když jsem byla asi v 10 letech nemocná sama doma a na naši foxteriérku Dášeňku to přišlo. Volala jsem mamince do divadla, ale nemohla, protože měla představení. Jen mi poradila ať zavolám našeho veterináře. Přijel sice, ale já s prvníma musela Dášeňce pomoct, protože si nějak chudinka nevěděla rady. 2 poslední štěňátka se narodila tenkrát mrtvá. Ale zbylo 5 zdravých. Když jsme dávali poslední, hrozně jsem brečela.
Zuzana Pivcová
Už dávno vím, že jsi holka do nepohody, takže tohle mi k Tobě dokonale sedne. Díky.
Marie Magdalena Klosová
Evi,dojemný a krásný příběh.Jiný se od Tebe nedá ani čekat.mm

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 52. týden

U tradic zůstaneme i na přelomu roku 2024 a 2025. Kvízové otázky tohoto týdne se budou týkat tradic novoročních.