Soutěž: Poprvé na vesnické taneční zábavě "Červencová noc"

Vaše milé vzpomínání mě vrátilo také o půl století zpět. Moc ráda jsem tančila, do čajů jsem směla od 15 a táta na mě venku čekal.To jsem měla pěkný dopal. A do dnes ráda tančím doleva - nácvik s otcem.

Díky Vám jsem si teď připomněla krásné venkovské zábavy u mojí babičky. Dodnes bych protancovala boty. Můj muž tančí dobře a je to jeden z našich společných koníčků.

Nikdy se nevrátí, pohádka mládí ... určitě ji tam tenkrát také hráli a mladá dívenka ji nemohla vnímat tak jako dneska. Krásná připomínka krásných dnů.

Pěkná vzpomínka zavedla jste mě svou vzpomínkou do mých 16 roků kdy jsem se ocitla na májové venkovské zábavě v zákoutí lesíčka mezi břízkami na dřevěném parketu v náručí své velké lásky i když byl květen, na písničku "modřínů háj " nelze zapomenout

Z povídání dýchá takový mír a klid. Je hezké být s přáteli a mít s nimi stejné vzpomínky. V tanečních -Prodloužená a Věneček- to už byl téměř ples. Maturitní takový zvláštní, nelze srovnávat s opravdovými plesy pro dospělé, kde jsme my mladí byli na okraji zájmu. Naše byly Čaje - odpolední zábavy. A vrátili jsme se k odpoledni jako důchodci ...

Škoda, že takové hezké vzpomínky nemám. I když jsem tančila ráda a snad i dobře (alespoň podle zájmu pozdějších tanečníků o tanec se mnou), do tanečních jsem nechodila ráda a při první taneční zábavě - Mikulášské - po mně hned vyjel voják-absolvent, herec z Divadla Jiřího Wolkera, a to s romantikou nemělo zdaleka nic společného.

Hezká vzpomínka, hodně romantická. Ta moje je spíše veselá, ale o tom příště.

Děkuji všem za komentáře, jen dodám, že tento můj hrdina i dnes je stále přitažlivý, stále velmi slušný a dodnes jsme přátelé. Ba dokonce jeho syn jemu hodně podobný nejen co do vzhledu, ale také v chování byl na svatbě mé dcery, neboť se kamarádí s jejím manželem

Děkuji za hezký příběh. Díky němu jsem si i já vzpomněla, jak jsem byla s rodiči na své první "zábavě". Dlouho jsem se těšila, ale první plán nevyšel, dostala jsem angínu a vysoké horečky, ale ten druhý pokus už proběhl. Také pro mne chodili kluci - synové kamarádky mojí mamky a ještě jeden hoch. Nikdy to nebylo víc než přátelství, ale ráda na to vzpomínám. Se všemi třemi muži (byli tenkrát tak o 5 let starší než já) jsme se celé roky kamarádili, dokud jsme bydleli ve stejném místě - ve Vratislavicích :-)

Pěkný životní příběh paní Aničko,dobře se mi to četlo.5*