Učitel v nesnázích: Jednovaječný problém

Liborku díky za pěkný příspěvek, ta fotka číňanů je fakt dobrá, na správné odpovědi asi opravdu nemáme šanci...

Za svou učitelskou praxi jsem v kurzech němčiny učila jen dvoje jednovaječná dvojčata, dívky i hochy. Dívky jsem poznala bezpečně, jedna byla větší, druhá nosila brýle. Zato kluky jsem nerozlišila, ačkoliv se mi jejich spolužáci snažili vysvětlit, čím jsou jiní. Vlastně jsem je volala jménem jen podle místa. Když však udělali to, co je jako legrace obvyklé, že se vyměnili, byla jsem zase vedle. V Týně nad Vltavou znám jednu dvojici sester o něco mladších než já od dětství, nevím, zda mají podobný život, ale obě se kdysi nastejno vdávaly a měly zhruba ve stejnou dobu děti. Dnes nevím. Zajímala by mě povaha našich dvojčat, zda se cítí být stejné či hodně podobné, zda jim nevadí, že je hodně lidí bere jako "přes kopírák" a ne jako široko daleko originál. Zda měly obdobný život. Podle horoskopu by měly mít. Sedí to?? Libore, díky za dobrou inspiraci.

Ještě k těm Asiatům. To bych samozřejmě nedala. Kdybychom s nimi žili, neměli bychom problém. My prý jim také připadáme všichni stejní, a to máme aspoň různou barvu vlasů, většinou jsme různě velcí atd.

Zajímavé téma. Dnes už to naštěstí řešit nemusím, ale za léta praxe jsem zjistila, že všechna dvojčata mají nějakou odlišnost, kterou je třeba vystopovat. Naposled šlo o dva krásné řecké kluky, kteří byli jako dokonalé kopie, dokud se mi nepovedlo objevit, že Filip má na pravém uchu zvláštní výstupek, který se mi spojil s počátečním písmenem jeho jména. A bylo vymalováno. Nikdy jim nedošlo, jak jsem je pak bezpečně rozeznala, ale nesměli mít čepici ani moc dlouhé vlasy. :-) Možná si sami této odlišnosti nikdy nevšimli, ale kdoví...