Ilustrace: pixabay.com

Příběh na 50 slov: Přepadení

29. 2. 2016

Den je krásný, čekalo ji setkání, pohyb a žádný stres. Náhle tíha za krkem, studené objetí a už ji vidí, mráz po zádech běží. Prastará, od jara do jara navzdory všem stále svěží. Horké víno, přesto studené líce. Připíjím šťávou z citronu. Alespoň chvíli spát. Na konci Chřipky je krásně.

glosa Můj příběh

Autor: Dana Kolářová

Hodnocení:

(5 b. / 6 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Dana Kolářová 1.3.2016 15:10

Jano, hora knih k mání byla, ovšem jiné dobré se neobjevilo.

Drahomíra Stínilová 1.3.2016 14:43

Nesnáším, když mi chřipka začíná a já mám svůj plán, který musím odložit. Bezvadně se Vám povedly ty nepříjemně-příjemné pocity nemoci vtěsnat do padesáti slov.

Naděžda Špásová 1.3.2016 14:32

a my jsme na to tři. Pejsky nepočítám, ty už prskali taky. *****

Naděžda Špásová 1.3.2016 14:29

Dano, pravda pravdoucí. Nesmí být ten konec v nedohlednu, což je u mě běžné. V současné době skoro 2 měsíce. Je totiž mrchá putovní

Eva Mužíková 1.3.2016 12:41

Dano, přesně tak to bývá -nečekaně udeří a člověk v tom lítá, číhá na nás všude kolem,..... já jsem vždy jak zbitá:)))

Jana Šenbergerová 1.3.2016 11:15

Ony i dolní cesty dýchací dovedou pěkně potrápit bez ohledu na kalibr zbraní proti ním nasazených. Kašlu, kýchám, špatně dýchám, ale jinak si to užívám. Venku vydatně sněží, doma je teplo a milý člověk nablízku. Hora knih k mání a mohu si užívat nicnedělání. Ve všem špatném třeba najít dobré. :-)

Dana Kolářová 1.3.2016 11:06

Paní Kosťunová, děkuji.

Dana Kolářová 1.3.2016 11:04

Pravda, paní Šimková.

Hana Šimková 1.3.2016 09:12

Ano, na konci chřipky je krásně.Jenom kdyby probíhala tak krátce.

Zpět na homepage Zpět na článek

Pospíchej pomalu

Za mrazivého dne vysvitlo vzácné sluníčko. Toho musí člověk využít a vyrazit ven. Vyrazila jsem,…

Soňa Prachfeldová

Noční reminiscence

Jsou časy, kdy mi noc přináší, místo spaní, občasnou tvůrčí inspiraci, někdy větší, někdy menší a…

Jan Zelenka

Životní moudro pana K.

Tak jsem si, už ani nevím, při jaké příležitosti, vzpomněl na jeden originální filozofický názor na dění světa. Vyslovil ho, ještě za mého mládí, starý pán K., když se jednou vracel z nelahozeveské hospody pod zámkem. Většinou se vracíval krokem nejistým a něco si pořád pro sebe broukal.

Jan Zelenka

GLOSA: Vypadáte dobře

To to dneska začalo! Probudilo mě štěkání Sašenky, vytrvalé, nesnesitelné zvonění. S leknutím jsem vyletěla z postele a vrhla jsem se do chodby s hrůzou, co se děje. Za těch pár vteřin mi proběhlo hlavou - vletěl nám nějaký náklaďák do plotu, či hoří, či bouchnul plyn? Jaká že to katastrofa probíhá?

Soňa Prachfeldová

O vesnické hospodě

Ve vesnické hospodě si obvykle všichni tykají, obrací do sebe půllitry s vychlazeným pivem a řeší státotvorné problémy, stav fotbalové ligy, inflační tlaky, případně stav své rodiny. Občas také i bolavé nohy a dávnou minulost, a přitom si nostalgicky říkají - jó, to byly časy!

Jan Zelenka