Pravda na misce vah
Ilustrační foto: pixabay.com

Pravda na misce vah

16. 2. 2016

Začalo to na dovolené. Jakýmsi divným řízením osudu se parta železničářů ze stanice Dobrotín ocitla v mládežnickém hotelu Sputnik v městečku Gurzuf na Krymu. Byli to většinou lidé středního věku a mezi mládeží působili jako cizí těleso. Hotel byl na úrovni, plná penze, spousta peněz. Vždyť vychlazená limonáda z automatu stála kopějku. Pivo nahrazovaly cisterny s nápisem KBAC. Traťmistr Milan Trávníček spolu s Fanoušem Rendlem se odhodlali společně zakoupit pirožek a sklenici piva z obsahu cisterny. Traťmistr pravil: "Franc ty si koupíš pití a já pirožek. Dáš mi napít a já ti nechám kousnout!“ Stalo se. Obojí nestálo za nic!

Při podobných zájezdech tvoří malou komunitu osazenstvo z jednoho kupé lehátkového vozu. Fanouše s manželkou Janou umístil ,,zasedací pořádek“ do malého prostoru s manžely Bartoníčkovími. Což o to. Maruška, mzdová účetní, byla moc hezká černovlasá a okatá žena, Její manžel se však projevil jako morous a člověk veskrze nespolečenský. Cestou po nudné placaté rovině Ukrajinské země se společenský život přesunul dovnitř vagonu. Cestující stojící u okna viděl by pořád ten stejný obrázek, neměnný po několik hodin. Malým rozptýlením bylo jen, když na počátku lesní cesty byla z březových polen vytvořena brána s nápisem Sláva KPSS.

Ve všech kupé se něco dělo. Pilo se, zpívalo, hrály se karty. Jenom Fanoušova komunita byla zakřiknuta. Byl to jakýsi čtenářský kroužek. Obě ženy si četly, Fanouš se potuloval po vagonu a partner krásné Marušky spal na horním lehátku obrácen ke zdi. A tenhle stav skončil až v Kyjevě. V hotelu nastala opět ta samá situace. Stejně jako v kupé dvě postele nad sebou, manželé Bartoníčkovi jako spolubydlící. A Slávek Bartoníček povalující se na horní posteli a většinou spící.

Pláž byla vytvořena hladkými oblázky, takže se leželo na dřevěných lehátkách. Manželka Jana byla přesně ten opalovací typ. Vydržela se povalovat na lehátku a smažit na slunci po celý den.Odnesl to každý den litr slunečnicového oleje. Ne tak Fanouš. Ze čtrnácti dnů u moře strávil ve vodě celkem šestnáct hodin! Smažící se partnerce manžel evidentně nechyběl. Bloudil sám po okolí. Připadal si jako magnát, neboť rubly nebylo možno utratit. A ještě jeden člověk se neslunil, ani nekoupal. Maruška Bartoníčková byla postižena ,,ženskými věcmi“ a kromě toho dobře nesnášela sluneční žár. Její manžel byl zřejmě dobrý plavec a potápěč. Neustále se plácal ve vodě, ozdoben potápěčskými brýlemi a šnorklem. Rochnil se neustále ve vodě. Jeho žena se nudila pod slunečníkem a bez zájmu sledovala jeho činnost. Fanouš svoji opuštěnou ženu na lehátku nevnímal. Házel ale očkem po kolegyni pod slunečníkem.Celá situace zrála k předvídanému konci. Rýsoval se v podstatě vynucený tah. Svůj k svému!

Morous Slávek usoudil, že když předá svoji ženu kolegovi z práce v nepojízdném stavu, muže se klidně nořit do hlubin. Manželka Jana si zase mezitím našla kolegyni stejně postiženou, takže posléze začali okolím bloudit dva volní pěšci z jednoho pokoje. Nastal krásný čas. Manželé ,,do kříže“ se toulali subtropickou krajinou. Fanouš sršel vtipem a dával najevo své encyklopedické znalosti. Není se co divit, že se vztah přenesl i na pracoviště, dávno po příjezdu z dovolené.

Dopravní kancelář sousedila přímo s kanceláří mzdové účetní. Výpravčí pak hrásnou kolegyni Marušku zařadil do koloběhu známostí a přeřadil do kategorie milenek. Odtajnil ji všechny konspirační byty a hotelové pokoje. Kolikrát pak bývala zamčena kancelář mzdové účetní i v pracovní době a naopak výpravčí sousedních stanic se nemohli dovolat službu konajícího kolegy. Zdálo se, že zamýšleným pohybům nestojí nic v cestě. Jednoho dne však přišlo nečekané rozuzlení.

Maruška zvážněla a pravila: "Fanouši, mám tě ráda a ty to víš. Je mi s tebou hezky, ale to není všechno. Můj Slávek je sice morous a člověk veskrze nespolečenský. Je však pracovitý. Máme spolu dvě děti. A já jsem si to všechno položila na váhy. Víš, takové ty, které drží v ruce ta dáma Spravedlnost se zavázanýma očima. Na jednu misku jsem dala pracovitého manžela, dvě děti a dům, který postavil. A na tu druhou tebe. A vyšlo mi, že ty tu druhou stranu nikdy nepřevážíš!“

Takový argument je nutno uznat. A tak Fanouše po celý život při pohledu na sochu ženy se zavázanýma očima a váhami v ruce, provázejí nostralgické vzpomínky.

 

 

 

 

Můj příběh povídka
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Krones
To jsi ale, hochu, uhnul od tématu. Nedaří se mi dostat se na humoresku z vojenského cvičení.
František MENDLÍK
Oprava. Maminka Štefinka.
František MENDLÍK
,,A je to on!" Biblický člověk Honza Krones, jehož sloh z pohlednic obdivovala moje maminka Šteinka.
Jan Krones
Tak jen koukám a žasnu! Kde je ten chlapec s upřímnýma očima, který hrdě prohlašoval: " My, Rendlové, jsme už takoví - jeden domov, jedna práce, jedna žena!"? Na druhé straně ho (Rendlíka) ctí, že nechal Marušku, i když se slzou v oku, odejít. Pokud to ovšem nebylo tak, že ve skutečnosti našla na těch ilegálních adresách nějaké, eh, třeba stopy. Ony ženy jsou nepříjemně všímavé a bystrozraké, že?
ivana kosťunová
Jo, pane Františku, ženy uvažují daleko pragmatičtěji, než by se zdálo. Slávek Bartoníček to věděl, proto mohl klidně spát. Ale 5 hvězdiček si rozhodně zasloužíte.
František MENDLÍK
Paní Jarmilo. Všechny moje příběhy jsou ze života. A došlo mi, že ten příběh trochu připomíná scénu z filmu Vesničko má, středisková. Tu s tím potápějícím se řidičem Turkem.
Jarmila Komberec Jakubcová
Moc hezký příběh, trhu jsem se pousmála a já myslím, že je ze života.Františku dík a dávám vám pětku (hvězdiček pět)
Jana Šenbergerová
Kdyby byly všechny ženy takhle moudré, bylo by víc nostalgicky vzpomínajících a méně rozvedených. Teď jde ještě o to, bylo-li by víc šťastných nebo nešťastných. Ale co je to štěstí? ...
Olga Štolbová
Františku, moc hezký příběh, dokonce bych řekla, že tvůj. Promiň to tykání, ale my z Íčka si přece už dávno tykáme. A přijeď už konečně na naše třetí setkání, vždyť si s námi některými už dávno píšeš. *****

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.