Po stopách dotyku

Velmi zajímavý článek. Smutné je, že po všech rádoby vědeckých studií, jak se chovat k dětem, zase vědci dospěli k názoru, že rodičovská láska s mazlením je to nejlepší, a to museli "odkoukat" od primitivních národů.

Hlazení,dotýkání a objímání jsou nádherné a zdravé aktivity.Provozujte je.mm

Také mne uklidňuje hlazení něčeho chlupatého. Ženy sice už dlouho podléhají současnému módnímu trendu, který jde jiným směrem, ale proti němu také nemám námitky.

Článek jsem si přečetla s velkým zájmem. Mám dvojčata holku a kluka a je zajímavé, že naše holčička se moc mazlit nechtěla a u kluka jsme naopak museli říkat tu obvyklou větu "chlapi nepláčou", ten byl citlivější. A to že dotyk je důležitý, souhlasím, stačí jen malé pohlazení a hned je líp. Nezlobte se, ale musím napsat i to co mne trošku zarazilo a to odkaz na vaše stránky. Asi to tak má být, ale mně to přišlo jako reklama. Promiňte.

Skvělý článek! Jsem dotykový člověk, takže mohu jen potvrdit. Čím méně dotýkání v dospělosti s dospělými, tím blíž mají třeba prarodiče ke svým vnoučatům, protože vzájemné dotýkání je přínosem pro ně stejně jako pro děti. Proto má tolik seniorů doma chlupaté zvířecí kamarády. Proto je léčivá canisterapie, hyppoterapie a řada dalších. A přitom by mnohým stačilo, kdyby několikrát denně láskyplně objali svého partnera, kamaráda, kamarádku, kohokoliv. Zřejmě s tím souvisí i celosvětové akce "free hugs" - objímání zdarma. Díky za ten článek, moc mě potěšil.

Ano, souhlasím s tím, že dotyk a dotýkání se i v našem věku je velmi důležité. Někde jsem četla, že bychom si denně měli několikrát pohladit něco chlupatého. Já to tedy dělám a našim pejskům se to taky líbí, je to opravdu uklidňující. Manžel už tolik vlasů nemá.