Zemřel výtvarník a architekt Bořek Šípek, bylo mu 66 let

Ráda jsem si o tomto člověku početla víc,jak jsem věděla.I takoví velikáni umírají,zanechal tady ne jenom své blízké,ale velkolepá díla,kterou budou skvosty pro další generace.měla jsem za to,že je mu víc let.

"Bořek mág, který rozbíjí na vernisáži vázy. Bořek kuchař, který volá z Libanonu, co zítra uvaří, když nejím maso a co by chutnalo celému štábu, který maso jí. Bořek který veze ze Sengelu, kde pracuje pro krále, baobab k narozeninám Václava Havla. Bořek na svých narozeninách tančí tango s mentálně postiženým cikánským sklářským pomocníkem Luigim a Václav Havel je pobaveně sleduje. Bořek vaří pro celou hospdu a skláře v Lindavě až do rána a potom hraje kulečník. Bořek vyrábí pro štáb paštiku s rozmarýnem na koňaku a rogan još. Bořek udělal ztracená vejce, pustí potichu jazz a než si stačíme všimnout, umyje nádobí a když mu pak vypijeme všechno víno, odeveze nás do hotelu do Boru, který zaplatí, aby se nám pohodlně spalo. Bořek uklízí zvratky po mém psovi, který se mu ubytoval na chalupě. Bořek, majitel jednookého kocoura. Bořek, se kterým mě seznámil Jarda Dušek, jeho přítel, kamarád, blízká bytost - dva chlapi. kteří můžou mluvit hodiny a hodiny o hudbě, vaření a filozofii a přitom je to legrace. Bořek, který mi volá, že má po sedmi letech natáčení konečně konec filmu a když přijdu, tak mi oznámí, že má před sebou půl roku života a chystá se za Václavem. Bořek v Knihovně Václava Havla loni v listopadu, když na dotaz z publika ohledně křesel "Olga", které vyráběl pro Hrad říká, že teď by se tam hodilo elektrické. Bořek, se kterým jedeme na výlet, protože už nic točit nebudeme a jen jsme rádi, že jsme spolu. Bořek, který mi ještě nedávno říkal, že to s ním jde nahoru a dolů. Jeden z nejlaskavějších lidí co jsem kdy potkala. Myslím na jeho děti. Odpočívej v pokoji, mám tě moc ráda a vůbec nevěřím tomu, že jsi umřel." (Monika Elšíková)

Znám jen několik lustrů od pana Šípka, ale jsou nádherné. Škoda.

Děkuji redakci za článek věnovaný Bořkovi Šípkovi. Je to člověk, který si to zaslouží. Několik let jsem se staral kamarádovi o jeho výstavní a prodejní prostory designového skla. Jelikož jsem jezdil po sklárnách a sháněl zajímavé a dobře prodejné výrobky, seznámil jsem se s mnoha skláři a sklárnami na severu Čech i severu Moravy. Tak jak jsem si skláře a prostředí skláren oblíbil, musím říct, že sklárna Ajeto byla sklárna, do které jsem se vždy těšil nejvíce. Hlavně pro to neformální a kamarádské prostředí, které tam vládlo. Majitelé této sklárny nejen, že byli přesvědčeni, že pro kvalitní tvůrčí práci je spokojený a nestresovaný zaměstnanec podmínkou, ale dokázali to i uplatnit v praxi. Staral jsem se o to, aby vystavené kusy byly prezentovány potencionálním zákazníkům co nejlépe. Bořek si ale ve své preciznosti mnohá svá díla chtěl nabídnout podle svých představ. A nebo se jen tak zastavil na kus řeči. Jen tak, popovídat si o skle a vyměnit si pár vtipů. Dodnes mám doma spoustu skla. Nejen od špičkových designérů, ale hlavně dárky o svých kamarádů, sklářů z Nového Boru. Některé vyrobili přímo pro mne, některé i doma ve sklepě v malé elektrické pícce, kterou doma mnozí doma mají. I dnes, po těch mnoha letech na tu dobu často vzpomínám a mám vás, národe sklářský, rád.