Agentura Ipsos zkoumala na objednávku společnosti Profi Credit jaké způsoby finanční výpomoci probíhají mezi různými generacemi. Výsledek? Třetina dospělých Čechů se nechává finančně podporovat svými rodiči, desetina svými prarodiči. Ovšem Čechů, kteří přilepšují finančně svým rodičům či prarodičům je jen dvanáct procent. Poněkud nepoměr, že? Čím to je? V mnoha rodinách stále platí, že mladým je třeba pomáhat, zatímco staří už přece nic nepotřebují, tak si raději takříkajíc utrhnou od pusy.
Z průzkumu vyplynulo, že každý osmý dospělý Čech pravidelně dává peníze rodičům. Jenže ten průzkum probíhal ve čtyřech zemích a Češi z něho nevyšli dobře. Například v Bulharsku je pomoc dětí rodičům mnohem běžnější a své rodiče tam pravidelně finančně podporuje plných osmadvacet procent dospělých obyvatel. Ano, ukazuje se opět, že v jižních národech je soudržnost generací pevnější než ve střední Evropě.
"U nás více než polovina dospělých dětí žijících s rodiči už sama vydělává, přesto využívají servis takzvaných mamahotelů. Týká se to v nadpoloviční většině mužů," uvádí Dana Hakavcová ze společnosti Profi Credit.
Výraz mamahotel se rozšířil v posledních letech a popisuje právě jev, o kterém je řeč. To, že se dospělým lidem nechce osamostatňovat, ale raději stále žijí s rodiči.
"Synovi bylo pětatřicet, když se odstěhoval k přítelkyni a to se mu ještě moc nechtělo," říká pětašedesátiletá novinářka Marie. "S manželem jsme to nechápali, protože my jsme vypadli oba z domova, když nám bylo osmnáct a našim největším snem bylo osamostatnit se co nejdříve. Přitom kluk slušně vydělává. Ale je mi to jasné. Přišel domů, lednice byla vždy plná, oblečení vyprané a vyžehlené. Občas nám udělal velký nákup, ale na nájemné nepřispíval a my po něm vlastně žádné peníze nechtěli. Bylo nám to blbé, vždyť je to náš syn. Teď nevím, jestli náš přístup byl správný, protože mi kluk připadá takový nepraktický, rozmazlený, s každou přítelkyní se po půl roce rozejde. Nevím, jestli od žen nečeká, že ho budou obskakovat tak, jako jsem ho obskakovala já. Jenže dnešní holky takové nejsou," uvažuje.
Neobvyklé není ani to, že dospělí lidé klidně přijímají finančí výpomoc od babiček a dědů. "Nepřijde mi na tom nic špatného, děda žije sám, ve svém domku, má penzi dvanáct tisíc a když trvá na tom, že mi nějakou tu tisícovku dá, proč bych odmítala," říká šestadvacetiletá produkční Klára. Navíc stále žije v bytě se svou mámou. "Zbývají mi tak peníze, které vydělám, na zábavu, na cestování, na oblečení. Kdybych musela platit nájem, bylo by to pro mě těžší," říká.
Naopak, o své rodiče se finančně starají především lidé s vyššími příjmy nebo ti, kteří žijí sami. "Ale co se týká výše podpory, ta je u nás nejnižší. V průměru dělá příspěvek rodičům ze strany dospělých Čechů tisíc osm set korun měsíčně. V okolních zemích je to kolem tří tisíc," říká Dana Hakovcová.
Mezigenerační výpomoc by měla být samozřejmostí a je na každé rodině, jaká pravidla jí vyhovují. Ale nechávat bydlet doma třicetiletého muže s příjmem třicet tisíc, aniž by přispíval na domácnost, je opravdu podivné. Podivné, ale v Česku běžné.
