Napsání příběhu mě nakoplo proto, že jsem potkala známou, kterou jsem znala z vidění. Sama od sebe mi začala vyprávět starou story, protože jsme měly pět set metrů společnou cestu.
Paní byla bývalá manželka od muže, jehož bratr brutálně vraždil. Je to už hodně dávno, snad dvacet let, kdy našim městečkem se šířila závratnou rychlostí zpráva, že byla ubodána čtyřicetilená profesorka ve svém bytě. Byl to pro nás mnohé šok, protože nikdy se mic takového u nás nestalo. Vyšetřování, podezřelí, ale nakonec se celá záležitost uzavřela pro nedostatek důkazů. Až po patnácti či šestnácti letech se pachatel činu k vraždě přiznal. Patřil tenkrát taky mezi podezřelé, ale neprokázali mu vinu. Pocházel ze slušné, spíš bohatší rodiny, jeho rodiče sousedili s bytem paní profesorky. Rodina v její nepřítomnosti měla plnou důvěru a zalévala jí kytky, takže měla i klíče od jejího bytu.
Tenkráte devatenáctiletý mladík si nechal udělat duplikát klíče. Měl zjištěno, kdy vyučuje, kdy není doma a chodil místo do školy do jejího bytu tajně skoro neuvěřitelný celý rok, kde koukal na televizi a prohlížel si pornočasopisy. Není mi jasné jako laikovi, že když tam žila sama, že nepoznala, že je něco v bytě jinak. Např. ovladač od televizoru, shrnutá deka z pohovky apod. Až jej tam jednou nečekaně načapala. Takže motiv činu byl jasný, aby se to neprozradilo, škrtil ji, svázal a vzal kuchyňský nůž, podřezal ji jako husu a přidal pár bodných ran. To byla tenkrát aféra, všude se o tom mluvilo.
Soudce musel zvážit všechny okolonosti téměř dvacetileté kauzy. Obhajoba u soudu navrhovala zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení tohoto deliktu a přijetí do ústavního léčení. Bez jeho přiznání by zůstal případ v archivu nevyřešen. Policisté museli znovu otevřít tento založený spis nastudovat a prověřit všechny výpovědi dopodrobna. Vražda profesorky byla shoda neuvěřitelných náhod, vypjatých mezilidských vztahů. Zaručená zpráva o vraždě byla omílána mezi místními obyvateli hodně douho a určitě některé lidi i zasáhla. Osobně jsem ji taky znala, učila v naší ulici na průmyslové elektrotechnické škole, příjemná paní.
Vrah si během těch let stačil dokončit vzdělání, oženit, založil si rodinu, má dvě děti. Rodiče mu mezitím zemřeli, žena se s ním dávno rozvedla a děti od něj dali ruce pryč. Sedmnáct let čekala rodina zavražděné a přátelé, až bude kauza uzavřena a vrah odsouzen a potrestán. Protože se přiznal, byl odsouzen na 13 let v III. nápravné skupině ve věznici na Mírově, asi 7 km od nás. Nakonec mu po odvolání o jeden rok snížili trest, takže 12 let za smrt.
A teď jenom takové malé zamyšlení. Asi jsem tvrdá, ale dala bych takovému člověku bez milosti trest smrti. Jakým způsobem jsi zabil, takovou smrtí zajdeš i ty. Trest smrti by měl být uveden v zákonech a realizován. Jak k tomu přijdou daňoví poplatníci, když budou přispívat i když jenom procenty? Má totiž založen jako každý kriminálník svůj účet, kde se zapisují veškeré jeho náklady. Splácet náklady, které se pohybují kolem 1.300 Kč denně, které jeho věznění a dozor vyžaduje od ochranky, ubytování, prádla, oblečení, náklady na stravu, vodu, eleketřinu, topení, ošetření od lékařů. A teď počítejte náklady za den, týden, měsíc, rok, deset let a nějaká návrátnost zpět státu nulová. Jeho náklady na válení se v kriminále budou hodně vysoké. Je vám ho líto?
Stane se z něho vlastně po odpykání trestu vlastně bezdomovec, nemá nic, rodinu,děti, přátele. Kdo by chtěl takovému člověku pomoci? Někdo z vás? Já bych mu nedala ani na ten rohlík. Může si za všechno sám. A pokud někdo věří, že se tam mezi kriminálníky, lumpy a vrahy dal na dobrou cestu, že je převychován, tak je blázen. Co ještě neuměl, tak se tam naiučil.
Zmařený život profesorky nikdo nevrátí, ani polepšený či nenapravený zločinec a bezdomovec. Co dál s takovým individuem? A znám další situaci, kdy rodiče byli nuceni svému jedinému synovi zrušit trvalé bydliště, aby nepřišli o střechu nad hlavou.
Můj názor je takový, že by každý měl mít svůj rozum a zvážit, aby se do takové situace nikdy nedostal a když už, tak ne svým přičiněním. Nezničil tak svým jednáním a chováním celou rodinu. Pokud ano, aby z té situace rychle vybruslil a hledal si práci. A ne, aby čekal, že mu budou lítat pečení holubi do huby a stát se bude o takové nefachčenky, alkoholiky a bezdomovce starat.
Napsala jsem tento článek jen svým selským rozumem, jak to vidím já. Náklady, které stát věnuje na tyto podřadné lidi by se daly zúročit jinak, a to na zdravotnictví, vědu, nemocné děti a seniory. Nebo máte na to někdo jiný názor?
