Muž na lavičce. Příběh k fotu dne "Bez domova"
FOTO: archiv autorky

Muž na lavičce. Příběh k fotu dne "Bez domova"

28. 1. 2016

Příběh k Fotu dne je smutný a plný kontrastů, který se nedal stěstnat do padesáti slov.

Zkřehlý bezdomovec sedící v parku na dřevěné lavici.

Je parádní, mrazivá, slunečná neděle.

Pro nás, kteří jsme si vyšli zachumlaní do hřejivého oblečení, to byl krásný, radostný den. Brali jsme totiž jako samozřejmost, že se vrátíme do tepla domova.

Máme se kam vracet. Proč by to mělo být jinak?!

Ale pro někoho tento mrazivý den postrádal jakoukoli poezii.

Byl utrpením. Mohl  být totiž  dnem posledním. 

Tento zlomený muž z fotografie měl ještě nedávno také domov. Pamatuje si to moc dobře.

Proč zrovna já? Proč já musím chodit  parkem celou noc, abych nezmrznul? Jak jsem mohl dopustit tuto situaci?

Jak my ostatní, můžeme v době blahobytu toto "dopustit"?

Kontroverzní otázka, že? Kde se stala chyba?

Jak je možné, že někdo v mrazech, bezohledně vypouští vzácné teplo jen tak pánu Bohu do oken?

Příběh bezdomovce z fotografie je celkem banální. Kdysi ho kamarádka požádala, když ještě normálně žil, zdali by za ni neručil u banky. Bude poctivě splácet. Ale pak na to jaksi zapomněla a ztratila se v cizině.

Přišel o práci, onemocněl, neměl na jídlo, natož na bydlení. Bez peněz se všichni od něj odvrátili. Nemá na zdravotní pojištění. Nemá rodinu. Nemá děti. Nemá přátele. Zůstal sám, opuštěný jako pes, jen s batohem a vozíkem na vrzavých kolečkách.

Přicestoval do Prahy. V ní viděl naději.

Právě v okamžiku, kdy unavený dosedl na lavičku jsem si dovolila zezadu cvaknout spoušť.

Neviděl mne.

Nepřála jsem si to. Nějak jsem se cítila nesvá.

Ale pak mne napadlo, že vidím pod lavičkou ležet bankovku. Musel ji zřejmě vytratit. Nebo to byl jen stín?

Shýbám se. Co kdyby ji odvál vítr?

„A není vaše?“ řekl udiveně.

„Není.“

Pak se naše ruce dotkly. Ucukla jsem, jako bych se spálila.

Na okamžik sevřel mojí teplou, zhýčkanou ruku do svých ledových. Objalo mne ledové království.

„Děkuji vám.“

Ten člověk v tom okamžiku nebyl zlomený, to jsem byla spíše já.

Bezradná. Ale co dál?

Je chvilková, jednorázová pomoc a tím způsobená radost  řešením? Určitě pomůže z nejhoršího.

Ale jak pomáhat? Hodit neštěstí druhých za hlavu? Člověk má přece dost svých starostí.

Vím, řeknete, ať jde pracovat, ať nepije, ať nekrade, ať se vykoupe, ať nezapáchá, ať nepřekáží slušným lidem v chůzi...

Nám, lidem  z "tepla" se to říká snadno. Snadno se odsoudí člověk z okraje společnosti..

Zmrznout v miliónovém městě je tragédie.

Cítila jsem beznaděj, a to mám domov!

Než jsem zmizela za roh, ještě jsem se ohlédla.

On tam seděl dál shrbený a díval se do dáli na zmrzlou sněhovou pláň.

Slunce přeci jenom začalo trochu hřát.

Tu noc v Praze nikdo nezmrznul.

fotografie fotografování Moje próza Můj příběh
Hodnocení:
(4.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Něco jiného je soucit a něco jiného konkrétní pomoc. To, že někomu dám občas peníze, dělám ze soucitu a pro utišení vlastního svědomí, které nic nezavinilo. Ano, ve vyhrocenou chvíli můžeme někomu podat jídlo, dát peníze. Ale konkrétní pomoc, která v mnoha případech vyžaduje i docela tvrdou ruku, to tady nikdo z nás nedokáže. Protože ta pomoc by v jejich případě byla pouze nabídka práce s ubytováním. Takže naše řešení to asi nebude a jsme u problému Netrap se s tím, co změnit nemůžeš. Co můžeš změnit, nad tím se také netrap a změň to. Takže, jak chce kdo pomáhat, abychom byli konkrétní?
Jarmila Komberec Jakubcová
Milá Vando, tvoje články jsou velmi hodnotné a vždy vyvolají velkou diskuzi. To svědčí o tom, že umíš dobře popsat některé palčivé problémy naší společnosti a k tomu patří právě otázka lidí sociálně vyloučených. Děkuji ti za to.
Elena Valeriánová
Paní Ivano, napsala jste falešný soucit, ale to je úplně jedno. Taky jsem zažila, kdy mě v Polsku prosily dvě umolousané děti o zlotůvku na buločku a když jsem jim řekla, že jim koupím buločky, tak utekly a za rohem na ně čekal dospělá. Těch dětí mi bylo líto, ale nemůžeme spasit celý svět.
Jarmila Komberec Jakubcová
Děkuji Vandě a i ostatním, že chápou jak je nutné pomáhat lidem bez domova. Já sama jsem se tomu věnovala řadu let a problém není černobílý. Není to jen o "finanční gramotnosti" .Lidé se dostávají do svízelných životních situací a někdy i ne vlastní vinou. Velký problém jsou děti, které vyrůstaly v dětských domovech, lidé po návratu z vězení nebo senioři, kteří si neumí poradit. Každý bezdomovec má svůj vlastní příběh a nelze paušalizovat bezdomovce jako uzavřenou skupinu. V Plzni máme vytvořený ve spolupráci s Magistrátem monitoring jednotlivých lidí a snažíme se jim hledat práci, bydlení a lékařkou pomoc. Je to běh na dlouhou trať, ale nevzdáváme to. A i když jsme začlenili do společnosti zlomek bezdomovců budeme jim i nadále pomáhat.
Helena Votíková
I mezi bezdomovci existuje jakási mafie a ti "lepší" vybírají peníze za místa, která popustí ostatním, takže nejen touha po alkoholu je nutí odmítat jídlo, ale upřednostnit peníze. Protože můj přítel přispívá na jeden portál, bezdomovce zpovídal. Kluk čerstvě po maturitě, jehož rodiče dělali politickou karieru, hrál v rockové kapele. Dle rodičů jim dělal ostudu, dostal na výběr -kapela nebo my. Kluk z domova odešel s tím, že se postaví na vlastní nohy. Shodou okolností jej kolegové bezdomovci okradli. Zůstal bez dokladů, peněz a možnosti si převléct oblečení. Snaží se a hledá práci. I když se umyje, oblečení hovoří za něj.
ivana kosťunová
Ano, p. Jitko, tohle bych také nazvala finanční gramotností. Každý člověk by měl být odpovědný sám za sebe a za svoji rodinu. A pokud se vlivem nějakých nepříznivých okolností dostane na dno, mělo by mu být pomoženo. Pro p. Elenu - nenapsala jsem falešné gesto - snažím se jen popsat rozdíl mezi gestem a skutečnou pomocí. Také jsem věnovala svačinu bezdomovci u Billy, který neustále opakoval-" Přispějte mi, tři dny jsem nejedl." Rozčili lse, co mu to dávám, chtěl totiž peníze. Druhý den jsem ho potkala na lavičce v parku s krabicovvým vínem vedle.
Soňa Prachfeldová
Těžkostí, bolestí na světě je tolik, že opravdu to nejde ani vše vyjmenovat. Kdo se dostane na samé dno špatně se drápe nahoru, zejména když propadne alkoholu a drogám. Prostě vzdá svůj život. Zném charity, kde ochotně pomáhají, ale ten člověk musí spolupracovat. jenže on potřebuje psychologa a který odborník zadarmo se mu bude věnovat. Ruce vztažené k pomoci tu jsou a člověče nebohý proboha chyť se jich, dokud je čas! Srdce mi usedá nad zbědovanými psíky a kočkami, když je vidím vyhozené na ulici, nad opuštěnými dětmi, vyrůstajícími v různých domovech a mnoho z nich se dá na špatnou životní dráhu a škodí společnosti, ztracenými dětmi mígrantů a nikdo neví, kde jsou. Nad vším bezprávím se mi až tají dech lítostí a bezmocí. Jak na to ? My můžeme a také občas pomáháme různou finanční pomocí, ale co ti vládci světa ? Co se mají za nadlidi a nevidí lidské utrpení . Ach jo Vando, máš emotivní články, kdybychom tak uměli čarovat v dobrém slova smyslu !
Elena Valeriánová
Nemyslím, paní Ivano, že soucit je falešné gesto. Těżko mohu pomoci jinak, než tou podanou svačinou, o řešení této otázky by se měli zasadit jiní. Jedno je fakt, že mnohým bezdomovcům tento způsob života vyhovuje.
VANDA Blaškovič
...proč se v dnešní době vaří např. na náměstích polévka pro potřebné..?...já myslím, že pro pomoc ....nebo to vidí někdo jinak?
VANDA Blaškovič
Ano, paní Ivano, souhlasím celkem s vašimi názory. Jen bych dodala, že i ta nepatrná almužna je pro člověka žijícího na ulici někdy záchrana. Co pro nás znamená koruna, či desetikoruna? A co se týká finanční gramotnosti, to je vskutku složitá záležitost, ale nebudeme se zde bavit například o dluhopisech? A soucit, pokud je podpořen konkrétní pomocí nepovažuji jen za gesto. Hlavně že to není lhostejnost.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Co máte nejraději na letních prázdninách? (Označit můžete až tři odpovědi)

Slunce a teplo

15%

Dlouhé letní večery

12%

Setkání s vnoučaty/Hlídání vnoučat

12%

Pobyt na chatě či chalupě

11%

Výlety po Česku

13%

Dovolenou v zahraničí

11%

Cyklovýlety

13%

Koupání a opalování

13%