Muž na lavičce. Příběh k fotu dne "Bez domova"
FOTO: archiv autorky

Muž na lavičce. Příběh k fotu dne "Bez domova"

28. 1. 2016

Příběh k Fotu dne je smutný a plný kontrastů, který se nedal stěstnat do padesáti slov.

Zkřehlý bezdomovec sedící v parku na dřevěné lavici.

Je parádní, mrazivá, slunečná neděle.

Pro nás, kteří jsme si vyšli zachumlaní do hřejivého oblečení, to byl krásný, radostný den. Brali jsme totiž jako samozřejmost, že se vrátíme do tepla domova.

Máme se kam vracet. Proč by to mělo být jinak?!

Ale pro někoho tento mrazivý den postrádal jakoukoli poezii.

Byl utrpením. Mohl  být totiž  dnem posledním. 

Tento zlomený muž z fotografie měl ještě nedávno také domov. Pamatuje si to moc dobře.

Proč zrovna já? Proč já musím chodit  parkem celou noc, abych nezmrznul? Jak jsem mohl dopustit tuto situaci?

Jak my ostatní, můžeme v době blahobytu toto "dopustit"?

Kontroverzní otázka, že? Kde se stala chyba?

Jak je možné, že někdo v mrazech, bezohledně vypouští vzácné teplo jen tak pánu Bohu do oken?

Příběh bezdomovce z fotografie je celkem banální. Kdysi ho kamarádka požádala, když ještě normálně žil, zdali by za ni neručil u banky. Bude poctivě splácet. Ale pak na to jaksi zapomněla a ztratila se v cizině.

Přišel o práci, onemocněl, neměl na jídlo, natož na bydlení. Bez peněz se všichni od něj odvrátili. Nemá na zdravotní pojištění. Nemá rodinu. Nemá děti. Nemá přátele. Zůstal sám, opuštěný jako pes, jen s batohem a vozíkem na vrzavých kolečkách.

Přicestoval do Prahy. V ní viděl naději.

Právě v okamžiku, kdy unavený dosedl na lavičku jsem si dovolila zezadu cvaknout spoušť.

Neviděl mne.

Nepřála jsem si to. Nějak jsem se cítila nesvá.

Ale pak mne napadlo, že vidím pod lavičkou ležet bankovku. Musel ji zřejmě vytratit. Nebo to byl jen stín?

Shýbám se. Co kdyby ji odvál vítr?

„A není vaše?“ řekl udiveně.

„Není.“

Pak se naše ruce dotkly. Ucukla jsem, jako bych se spálila.

Na okamžik sevřel mojí teplou, zhýčkanou ruku do svých ledových. Objalo mne ledové království.

„Děkuji vám.“

Ten člověk v tom okamžiku nebyl zlomený, to jsem byla spíše já.

Bezradná. Ale co dál?

Je chvilková, jednorázová pomoc a tím způsobená radost  řešením? Určitě pomůže z nejhoršího.

Ale jak pomáhat? Hodit neštěstí druhých za hlavu? Člověk má přece dost svých starostí.

Vím, řeknete, ať jde pracovat, ať nepije, ať nekrade, ať se vykoupe, ať nezapáchá, ať nepřekáží slušným lidem v chůzi...

Nám, lidem  z "tepla" se to říká snadno. Snadno se odsoudí člověk z okraje společnosti..

Zmrznout v miliónovém městě je tragédie.

Cítila jsem beznaděj, a to mám domov!

Než jsem zmizela za roh, ještě jsem se ohlédla.

On tam seděl dál shrbený a díval se do dáli na zmrzlou sněhovou pláň.

Slunce přeci jenom začalo trochu hřát.

Tu noc v Praze nikdo nezmrznul.

fotografie fotografování Moje próza Můj příběh
Hodnocení:
(4.1 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Radovan Cakl
Vando, Tvůj článek je asi opravdu dobrý, když Ti ho v zápětí po zveřejnění, jako první přišel sám od sebe pochválit pan Müller, kterého si mimochodem vážím jako opravdu renesančního člověka. I on ve svých knížkách používá fabulaci, ale takovým způsobem, aniž by ji sám zároveň vyvracel. Pokud je to pravda, že jsi bezdomovce nejprve vyfotila hned po dosednutí a pak sis (z místa focení?) všimla pod lavicí bankovky (muselo jít min. o 100 Kč, menší nejsou) byla by vidět i na zvětšeném snímku. Pokud ne, ztrácí článek pro všímavého čtenáře na věrohodnosti. Souhlasím s paní Jakubcovou, že ten, kdo má z titulu své funkce možnost, nebo i povinnost, měl by pomoci. A z morálního hlediska stejně tak movití lidé. Bohužel se již mnohokrát ukázalo, že spíš pomohou ti chudší, „obyčejní“ lidé, odkázaní na svůj ubohý důchod, a ti movitější, kteří by si mohli dovolit větší pomoc, píší do novin, nebo nabádají v televizi, že by se s problémem mělo něco dělat. A v Tvé pozici úspěšné podnikatelky, chlubit se tím, že jsi dala bezdomovci bankovku, kterou jsi našla pod jeho lavicí, se mi zdá ubohé. PS: Svým posledním příspěvkem jsi dala za pravdu Evě M., že jméno Jitky vnímáš jako býk rudý hadr. Jen se vrátíš domů, hned jmenovitě napadáš. Proč stejným způsobem nereaguješ na ostatní respondenty, kteří nesouhlasí s vyzněním Tvého článku?
VANDA Blaškovič
Jistě, každý ať si pomáhá či nepomáhá jak sám uzná za vhodné. Je to jen jeho věc. Já pomáhat budu dále drobnou pomocí, no možná, že ta pomoc není až tak drobná. Pro bezdomovce je stovka nebo pětistovka jako vyhrát milión. Dnes jsem si zrovna před fitkem koupila jejich časopis, kde jsou osudy bezdomovců. Znáte ho? A co se týče konkrétní pomoci bezdomovcům, četla jsem, že například jistý podnikatel poskytuje bezdomovcům na měsíc bydlení, aby se zorientovali a pokusili si najít znovu cestu do normálního života. Zajistit doklady atd. Jistě se to týká jen těch, kteří mají zájem. Bez střechy nad hlavou je totiž začít znova skutečně nemožné. A od toho člověka je to skutečně obdivuhodné. Ne každý by dokázal být takto velkorysý. Že by to byl snad nějaký snílek? Děkuji dalším diskutujícím za podnětné myšlenky, v globálu to také tak vidím. Ovšem podotýkám, ne každý bezdomovec jde a utratí peníze za cigarety a "chlast".
VANDA Blaškovič
Dobré odpoledne, vrátila jsem se domů a pročítám další ohlasy. Je slušné reagovat. Vážená paní Caklová, překvapilo mne vaše vyjádření, že byste ani nehlesla, jak jste sama napsala, kdyby tento článek napsala třeba Helenka Č.? Přiznáváte, že vám vadí, že jsem tento článek napsala já? Přesněji právě jenom já? A můžete mi laskavě sdělit, jaký k tomu máte skutečný důvod? Že jsem tím neprošla, že jsem neprošla bezdomovectvím? To podle vás nemám právo o něm psát? To snad opravdu nemůžete myslet vážně, že je toto hlavní důvod, že jste zde něco hlesla.
Blanka Hlobilová
Souhlasím s paní Zuzanou, Jitkou i panem Jiřím. Když vidím v televizi rodiče žádající o pomoc pro své postižené děti, tak to je hrůza! A klidně pomohu. Ráda jsem pomohla Petru Čapákovi, známému malíři a hudebníkovi ze Vsetína. Trpěl svalovou dystrofíí a jeho velkým přáním bylo se dostat domů z nemocnice, kde ke konci života trávil většinu času.. Na zaplacení pečovatelky potřeboval finance. Ve sbírce se vybralo přes 1 mil. Kč a Petr mohl dožít zbytek svého mladého života doma. Psali jsme si a mám od něj 2 obrazy. A bezdomovci? Je to věc každého, ale nebudu nikomu platit cigarety a "chlast".
Jiří Libánský
Možná někdo má špatné svědomí proto, že se má dobře a nic mu nechybí a má potřebu si to vykompenzovat nějakým činem. Ale zdroj špatného svědomí by měl být ve způsobu nabytí majetku a ne pouze v jeho existenci. Ale to, bohužel, je výjimkou. Většinou toto špatné svědomí má člověk majetku skromného a poctivě nabytého. Proto mám stejný názor jako Zuzana. Pouhý soucit nikomu nepomůže, zvláště když je vyjádřen drobným příspěvkem na krabicové víno nebo cigaretou. Jsou organizace, které jsou zaměřené na charitativní činnost. Jsou schopné shromáždit prostředky na větší a účinnější projekty. Uvítají každou korunu.
Jarmila Komberec Jakubcová
Vážení diskutující, od r.1992 jsem pracovala v městském zastupitelstvu v různých funkcích až po starostku ÚMOPlzeň4.Před tím jsem byla předsedkyní finančního výboru a členkou sociální komise při Magistrátu m.Plzně. Nechlubím se výčtem funkcí ale jak uznáte měla jsem možnost ovlivňovat sociální politiku našeho města.Bezdomovectví nevyřeší jeden filantrop či soucitný občan.Je nutné vždy aby otázku řešily charitní organizace, neziskové a hlavně konkrétní město.Město Plzeň ze svého rozpočtu financuje tyto organizace ab mohly účinně poskytovat pomoc lidem bez domova. V současné době na území města Plzně fungují Domy na půl cesty pro děti, kteé vyrstaly v dětských domovech, máme Dům sv.Lazara, domy pro osamělé matky a další sociální zařízení.Jsem ráda, že i já jsem přispěla k tomu, že se mohl sociální program plnit. Ve funkci starostky jsem se zabývala právě sociální politikou a ve svém obvodu vzniklo chráněné bydlení či nízkonákladové malometrážní byty.Nezisková organizace TOTEM kterou jsem spoluzaložila před 15 lety dodnes slouží seniorům v jejich aktivitách.Pokud chcete pomáhat je možnost být dobrovolnicí, naše organizace jich má v současnosti přes 100 nebo pracujte v sociálních komisích ve svých bydlištích. Každý může pomáhat. Vando dík za podnětný článek a piš dál.
Zuzana Pivcová
Nemyslím si, že smyslem článku bylo dělit čtenáře na soucitné a bezcitné podle toho, zda dají nějaký příspěvek bezdomovci nebo ne. Jedině paní Jarmila uvedla nějaké konkrétní kroky v lokálním řešení bezdomovecké otázka, a to díky tomu, že je členkou městského zastupitelstva( ?). Ale ostatní, soukromě, na vlastní pěst? Otevřete za své finance třeba ubytovnu, jídelnu, komunální služby pro lidi bez domova? To asi sotva. Takže nejspíš zůstaneme u toho, že tento problém a přístup k němu není otázkou malé emoční gramotnosti, nýbrž se stal problémem mnoha států, jejichž vlády ho celoplošně neřeší. Bohužel. Kde je bohatství, je i bída.
VANDA Blaškovič
1. Vážení přátelé, děkuji za vaše obšírné komentáře. Kdo si je přečetl, určitě vidí a má radost, že naštěstí drtivá většina z nás je ochotna pomoci druhým lidem v těžké, ne-li zoufalé životní situaci, i když jsou to pro nás naprosto neznámí lidé.. Pomáháme konkrétně, v rámci svých možností. To znamená, koupíme svačinu, dáme oblečení či nějakou tu minci nebo bankovku. My, kteří dle někoho projevujeme takto falešný soucit, jsme si vědomi, že svou nepatrnou pomocí nespasíme svět, ale předpokládáme, že snad pomůžeme nešťastníkovi tady a teď z nejhoršího. Vnímáme totiž jeho utrpení a nejsme k němu lhostejní. Proto se chováme tak, jak se chováme.. Jistě, že vlastní gró věci je pak na bezdomovci samotném. Možná, že bezdomovcům chybí finanční gramotnost. Ale jak je možné, že někdo zaměňuje naši konkrétní pomoc, byť nepatrnou, za falešný soucit? Co je k tomu vede? ….., Že by se zde projevil deficit emoční gramotnost na úkor té finanční? Toť otázka do pranice….
VANDA Blaškovič
Ahoj Jiřino, děkuji za vyjádření k článku. Našla jsi již můj vzkaz u Tvého článku k Lanzarote? Myslím, žes ho přehlédla. Děkuji. V.
VANDA Blaškovič
Jarmilo, poznala jsem a nejenom určitě jen já, že to máš v hlavě skutečně srovnané. Ne nadarmo Tě zvolili lidé v Plzni za starostku, i když nyní již bývalou. Máš můj obdiv. Tvoje příspěvky konkrétně ukazují možné řešení této palčivé otázky. Vy jednáte, ne že jenom mluvíte v jinotajích. A já Ti ze srdce děkuji za Tvojí lidskost. Jen přeji i60 ještě více takových lidí s přehledem jako máš Ty . Ahoj a děkuji !....:)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.