Můj životní příběh: Setkala jsem se s tajemnem

Sašo,Jano,pane Ladislave,Jiří děkuji.To víte Jiří,že to bylo moje první slovo,proč ne ten druhý,který se rád napil.?,Vzal po své službě,vzal tu jeho ,protože nemohl nastoupit.Byl to osud?

Vždy když jeden život končí , druhý začíná. Ano, ptala jste se: PROČ ZROVNA ON? Chápu to, ale odpovědět neumím....

Paní Várošová, velmi smutný a dojemný článek. Ano, i já věřím na tajemno. Já měl zážitek taky, ale na rozdíl od Vás, moc veselý a radostný. Stalo se před pár lety.Celé dopoledne jsem na sobě cítil, že se se něco dobrého stane. Asi po poledni mi zazvonil mobil a hlas na druhém konci mi sdělil, že mi veze super výhru. Byl to super mobil, na ty časy za 8000,- Tak kde bych vzal to divné tušení v těle?

Milí přátelé,jestě jednou děkuji za Vaše milá a upřímná slova,slova útěchy.Tento článek se mi psal velmi s těžkým srdcem a pak vím pro ty,kterým se stal podobný případ,jak je těžké hledat slova útěchy,aby to pro toho co to prožil ještě více nebolelo..Je to od smrti mého syna druhé zveřejnění jen na íčku,nikde jinde,ani u nás ve Zpravodaji.Jednou Vzpomínka na syna a teď tento článek k jeho výročí úmrtí,kde jsem dala nahlédnout do té mé třinácté komnaty. Nechci být litována,ale chtěla jsem tento článek napsat pro vás lidičky,abych jen potvrdila,že existuje něco mezi nebem a zemí.Stejně se se svým osudem musí člověk sám vyrovant,nikdo do jeho nitra nevidí,co se tam děje..A taky,až tu jednou nebudu,aby měl můj vnuk památku v podobě článku,který jsem napsala jeho otci,o mém synu.I když byl můj článek smutný a v některých zanechal silné emoce,jsem ráda,že jste tu byli všichni se mnou.Věřte,že jsem vám nechtěla,vašimi vzpomínkami na blízké ublížit.Vím že, jsem ty vzpomínky ve vás opět vyvolala,za což se omlouvám.

Aleno, prožila jste si své soukromé peklo. Říká se, že by rodiče neměli přežít své dítě. Ale osud nám chystá různá úskalí. Není lehké otevřít svou bolest a svěřit se s ní v podstatě cizím lidem. A jestli existuje tajemno? Ano, existuje. Také nemám ráda únor. Odešly nám tři velmi blízké osoby. *****

Alenko, je to velmi emotivní člámek a chápu Vás.Setkala jsem se dvakrát v životě s něčím podobným. Popsala jsem to v článcích Tatínek se přišel rozloučit a Setkání s tajemnem. Hodně se to podobalo Vámi prožité situaci. Je to již také 28 let a ne sen ani na tatínka stále vzpomínám.

Alenko cítím s Vámi, vše už bylo napsáno přede mnou, jen bych se opakovala. Přeji už jen samé radostné chvíle.

Alenko, četla jsem tvou zpověď se zatajeným dechem a jen těžko hledám slova. Všecko zde již bylo řečeno. Ale jak jsem tě poznala, tak vím, že mi ta chybějící slova odpustíš. Opravdu jsi velmi statečná žena. K tomu, co jsi zažila potom - tak ti všecko věřím. Něco podobného jsem také zažila po smrti manžela. Věděla jsem přesně, který den a hodinu se nadobro rozloučil a jeho duše konečně odešla z mé blízkosti. A o různých snech, znameních a tzv. mimosmyslových zážitcích bych mohla též vyprávět. Jsem ráda, že jsem tě poznala.

Mrazilo mě po těle. Četla jsem to s přestávkami. Také nesnáším únor, odešli mi moji blízcí. Ano, ať už je únor pryč. Ať váš druhý syn a vnouček jsou zdraví a šťastní.

Alenko, ani já jsem nebyla schopná přečíst Tvůj článek bez pocitu bolesti u srdce. Děkuji Ti za Tvůj velice smutný příběh, dobře, že jsi se dokázala svěřit s tak velkou ztrátou nám všem. Hodně štěstí Ali.