Ilustrační foto: pixabay.com

Do stanice "Úsměv" jezdí i vlak

21. 1. 2016

cestování Můj příběh

Autor: Marcela Pivcová

Hodnocení:

(4.6 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Marie Prokšová 25.1.2016 01:15

Milá Marcelo, Tvůj článeček je moc pěkný, krásně si celou trapně-legrační příhodu popsala. Ještě stále vidím pana průvodčího, jak drží v ruce tu "naši" jízdenku a nevěřícně na ní a na nás zírá. Určitě si myslel, že jsme prchly z nějakého "ústavu". Těším se na další příhody. Maruš

Jitka Chodorová 22.1.2016 11:37

Marcelko, hezký příběh, ale jak vás inspiroval Libor, vy jste inspirovala mě, a když dovolíte, hned jdu napsat příběh z mého nádražáckého zaměstnání. Děkuji za pěkné povídání.

Zuzana Pivcová 22.1.2016 10:37

Když jsem si přečetla Tvé vyprávění, hned se mi všechno vybavilo. Doufám, že si vzpomeneš (narozdíl ode mne) i na další humorné příhody. :-)))

Lidmila Nejedlá 21.1.2016 22:19

Marcelko, cestování je legrace, když se zrovna neutrhne lokomotiva od soupravy vagónů, jako dnes. Na trati Hradec K. - Praha.

Eva Mužíková 21.1.2016 21:31

Super Marcelko, super, pobavila jste mne... úplně jsem to viděla před očima, jak jste se asi tvářily při objevení té pravé jízdenky...

Soňa Prachfeldová 21.1.2016 20:18

Živt nám píše různé humorné příhody a ten mladý průvodčí byl dobrý, že to přešel , určitě dával tuto příhodu k lepšímu, to se neděje denně

Hana Rypáčková 21.1.2016 16:58

Veselá příhoda s dobrým koncem. Často jezdím Strakonice -Rokycany přes Plzeň, jsem nepořádná a nevyhazuji jízdenky. Tak se mi stalo, že jsem ukazovala dávno prošlou a nechápala, co se průvodčímu nelíbí. Dvakrát jsem se zarolovala podívat , když ne Zuzka, kdo to píše.Taky mám sestřičku Marcelu.

Jarmila Komberec Jakubcová 21.1.2016 15:32

Hezká zápletka s jízdenkou a vtipně napsaná. Pište dál - líbí se mi takové příběhy.

Lenka Hudečková 21.1.2016 14:11

Takový je prostě život :-)

Libor Farský 21.1.2016 12:55

Marcelko, Tvůj první článek na i60 je přímo skvělý. A porovnávám se svým zmíněným článkem chování obou průvodčích. Žádné nebe a dudy! Spíš zapšklost versus empatie. Spěchám na své plné souhvězdí.

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Milý deníčku, nejvzácnější dar

Nikdy jsem si žádný deník nepsala a věřte mi, že mě to docela mrzí. Mnoho událostí v našem životě se mi již dávno tak nějak vykouřilo z hlavy. Jen tu a tam probleskne vzpomínka. A tak jsem se rozhodla, že pár dní letošního léta budu zapisovat do pomyslného deníčku.

Elena Valeriánová

Tenkrát na Západě: Skok do kapitalismu

První, byť nepřímý, kontakt s tehdejším kapitalistickým Západem si vlastně ani nepamatuji. Vzhledem…

Marta Hrušková

Moje životní křižovatka: Každá mince má dvě strany

Tohle přísloví mi říkávali Italové, když jsem jim vyprávěla nějaký příběh z naší historie či z mého života. Ano, ogni medaglia ha il suo rovescio, opakovali. A já jsem si toto přísloví uvědomovala, když se mi vybavovala nějaká křižovatka v mém životě.

Michaela Přibová

Jak jsem se ztrapnila v metru

Nějak jsem si pořád ještě nezvykla, kolik mi je. Ustrnula jsem na cifře minimálně o 10 let nižší. A…

Jana Hošková

Na dovolenou i se zdravotním omezením? Ano, jde to!

V roce 1991 jsme byli s manželem na první společné dovolené v italském městečku Bibione. Poprvé jsme mohli vyzkoušet, zde je moře opravdu slané, jak chutná pravá Italská zmrzlina a jak rychle se dá opálit a nebo spálit.

Zdena Tesařová