Můj seniorský život: Zakopanej pes
Ilustrační foto: ingimage.com

Můj seniorský život: Zakopanej pes

18. 1. 2016

Vůbec nevím jak začít, ale chtěla bych, aby to bylo ze mně venku. Ono mně totiž i pomáhá, když se svěřím.

Jsem již sedm let ve starobním důchodu. Ano, je to tak, protože jsem musela odejít do předčasného. Měla jsem taková zdravotní omezení, že jsem již nebyla schopna docházet do zaměstnání a mnohdy jsem nezvládala ani domácnost. Na klinikách, kam jsem jezdila a byla operovaná, mně říkali, že jsem tak na tři invalidní důchody. Já nedostala víc než částečný a protože žiji sama, je to moc těžké. Jsem vlastně pod hranicí chudoby, protože mám 7300 Kč, za byt zaplatím 5 tisíc korun a pak bojuji o přežití.

Právě proto, že jsem tolik nemocná, potřebuji dobrou, kvalitní stravu i dietu, ale ne takovou, na kterou nejsou příplatky a peníze na léky a doplňky stravy a taky pořádné boty atd. Někdy bych jela do lázní a na dovolenou, a tak stále sním a sním o tom, že jednou za celej život dřiny a náročné práce - vychování třech dětí - budu od státu taky nějak odměněna. Já si platila daně a myslela si, že v důchodu budu mít klid a vystaráno a že si ho užiji. Zatím mám jen bolesti, deprese a rodinu, která se mnou trpěla celé dlouhé roky a nyní jsem osamocena a ponížená.

Nikdo mi nikdy nevěřil jak mi je, a to mám za sebou cca 16 operačních zákroků, revma, Hašimota (přechod v 36 letech), artózu 3. stupně, fibromyalgii, CMV, EBV, Herpes, stav po Borelii a mám chamydie, kreré nejde zvádat běžnou léčbou a prostě zavirovaný a unavený organismus, na který už nevím, který lék si mám právě vzít. A k tomu všemu už hodně zapomínám, asi ten Němec, co mi krade věci a žije u mě někde ve skříni... :-). Navíc po operaci štítné žlázy jsem do roka přibrala 20 kg, a tak si mnozí myslí, že jsem zdravá, protože vypadám "dobře".

Je to vlastně začarovaný kruh, ze kterého není úniku, a tak jen čekám a každý den je jiný jen v tom, co mě právě bolí. Mnohdy jsem ochrnutá a tak nemohu ani ven a platím tak i za venčení psa, kerý mi doma zůstal jako jediný společník. Chtěla bych žít, protože to moje žití bylo celej život peklo. Ale už to asi nikdy nepůjde...

Snad se někdo v tom parlamentě probudí a lidem, kteří žijí jako samoživitelé, přidají a nenechají je pomalu pochcípat! Je pravda, že kdybych měla vdovský důchod, což jsem jako rozvedená prostě neměla, nebo byla třeba feťák, který nikdy nepracoval a dostala tzv. výplatu invalidity z průměru, tak to byla jiná. Mají přes 10 tisíc korun a ještě si mohou přividělat. To je podle mne NESPRAVEDLNOST!

Podle mne je invalida invalidou a ten si prostě přivydělat nemůže i kdyby chtěl! A v tomhle je ten pes zakopanej. Ano, je možné, že mám nějakou novou diagnozu, která není zatím ještě pojmenovaná, ale proto přece nemusím tolik trpět. Nebo snad ano?

Chtěla bych žít, tak jak se sluší. Teba podobně jako žijí důchodci v Něměcku a podobných vyspělých zemích. Chtěla bych spravedlnost pro všechny. Jsem stále naivní a věřící žena. Snad proto, že NADĚJE umírá poslední.

Můj seniorský život
Autor: Eva Mokrá
Hodnocení:
(4.8 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Novotná
Tak mě vyskočil adrenalin, že jsem si nepřečetla názory ostatních, které jsou stejné jako moje.
Dana Novotná
Ahoj Evo, to, co tady píšeš je opravdu jenom ventilování problémů. Ale nic to neřeší. Myslím, že je hodně lidí, (žen) které jsou sami, a taky ne zrovna zdravé, kdo v tomto věku je, ale najdou si něco, v čem se můžou realizovat. Fňukání ještě nikomu nepomohlo. A s tou výší důchodu, proč si nejdeš na soc. pro příspěvek na bydlení?? Určitě bys něco dostala a byl by jeden problém vyřešen. Já jsem taky rozvedená, a když jsem neměla kde bydlet, tak mi syni (2) nabídli, že mě budou přispívat na nájem. A Ty máš 3 děti, tak jak sis je vychovala??? Taky jsem měla borelku, kloubní formu, artrozu 3 stupně, artritidu, a nevím ještě co. NEŘEŠÍM to. Tak se dej psychycky dohromady a ono to všechno půjde snadněji. Přeji Ti úspěch v řešení problémů a myslím, že psycholog by byl na místě.
Dagmar Bartušková
Opr. Nelitovat!
Dagmar Bartušková
Vím, jak je těžké žít z jednoho mizerného důchodu. Když jsou na poplatky dva, /nebo vdovské důchody/, daleko lépe se to táhne. To je bez diskusí. Ale, milá paní, máte tři děti. Pokud se nikdo z nich o Vás nedokáže postarat, nečekejte, že to udělá někdo jiný. Musíte to holt zvládnout sama. Dojít na sociální, a zažádat o různé příspěvky atd., jak bylo níže v komentářích uvedeno. Až to všechno vyřídíte, uvidíte, že je zase krásně na světě. Jen se pořád nelitoval!
Naděžda Špásová
Vše bylo napsáno už přede mnou. Paní Evo, vy jste napsala opravdu smutný příběh. Píšete, že jste vychovala tři děti. A co ony říkají na vaší neutěšenou situaci? Také doporučuji sociálku. Mohla byste dostat aspoň příspěvek na bydlení. Je to jen na vás, tak musíte osobně.
Soňa Prachfeldová
Paní Evo, takový smutný život ne. Vykopejte toho psa , požádejte o soc. pomoc. Chce to mezi lidi, pejsek je výborný spojovací článek - na procházkách. Třeba je možno se začlenit i do klubu - naše heslo zní - aby nikdo nebyl sám ! -Určitě se Vám něco dobrého pro sebe udělat podaří a moc Vám k tomu držím přímo pěstě !
Vladka Steinová
Dobrý den, i já Vám píši. Pečlivě čtu Váš článek.Píšete, že jste osamocená a ponížená?To je mi moc líto. Pokud se od seniora odvrátí nejbližší, je to vždy zlé.Co se týká příspěvků na sociálním odboru, není to tak jednoduché, podejte si žádost a oni Vám to musí vše spočítat a pak rozhodnou. A zdravotní stav? Štítná žláza, ta malá žlázička s vnitřní sekrecí dovede potrápit, o tom něco vím. Moje maminka má také nízký důchod, pobírá jen vdovský, neb na svůj nedosáhla a něco málo na imobilitu po úrazu páteře, ale já ji všemožně podporuji i finančně a pečuji o ní. Z Vaší zpovědi mě mrazí. Každodenní radosti Vás asi míjejí. Držím Vám palce.Vladka
Zdenka Jírová
Je to smutné povídání, ale něco se určitě dá dělat. Zkuste sociálku, tam by Vám měli poradit. Určitě dostanete příspěvek na byt a možná i na léky. Jen nezůstávejte apatická, jak se začnete jen litovat, to není dobře. Zkuste trochu " zabojovat" v mezích svých možností.
Marie Foltýnová
Těžko se žije z jednoho důchodu a to ještě tak nízkého,jak píšete.Udělejte to tak,jak Vám radí děvčata v příspěvcích přede mnou.Jděte na sociálku a svěřte se jim se svými problémy.Já pracuji na zkrácený úvazek ještě v obchodě.Poslouchám mladé,zdravé lidi,kteří mi říkají,že si půjdou na sociální úřad pro příspěvek na bydlení.Mnohdy jsou to jakoby samoživitelky,přesto že mají doma přítele.Tak že jaképak samoživitelky.Ale kdo umí,ten umí.Ale Vy na rozdíl od těch mladých si to zasloužíte.Zkuste ,za pokus to stojí.Přeji Vám paní Evo,aby se Vaše zdraví zlepšilo a Vy se zase mohla radovat ze života.
Růžena Antlová
Moc vám rozumím !!! Tak jak bylo napsáno zajďete na sociální úřad . Nebo myslím si že po tolika nemocech které jste popsala by jste měla nárok na plný invalidní důchod pomohla by jste si tisícovkou.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 45. týden

Co se děje na podzim v přírodě? Tak právě o tom je vědomostní kvíz tohoto týdne. Kolik tentokrát získáte bodů?