Můj seniorský život: Zakopanej pes
Ilustrační foto: ingimage.com

Můj seniorský život: Zakopanej pes

18. 1. 2016

Vůbec nevím jak začít, ale chtěla bych, aby to bylo ze mně venku. Ono mně totiž i pomáhá, když se svěřím.

Jsem již sedm let ve starobním důchodu. Ano, je to tak, protože jsem musela odejít do předčasného. Měla jsem taková zdravotní omezení, že jsem již nebyla schopna docházet do zaměstnání a mnohdy jsem nezvládala ani domácnost. Na klinikách, kam jsem jezdila a byla operovaná, mně říkali, že jsem tak na tři invalidní důchody. Já nedostala víc než částečný a protože žiji sama, je to moc těžké. Jsem vlastně pod hranicí chudoby, protože mám 7300 Kč, za byt zaplatím 5 tisíc korun a pak bojuji o přežití.

Právě proto, že jsem tolik nemocná, potřebuji dobrou, kvalitní stravu i dietu, ale ne takovou, na kterou nejsou příplatky a peníze na léky a doplňky stravy a taky pořádné boty atd. Někdy bych jela do lázní a na dovolenou, a tak stále sním a sním o tom, že jednou za celej život dřiny a náročné práce - vychování třech dětí - budu od státu taky nějak odměněna. Já si platila daně a myslela si, že v důchodu budu mít klid a vystaráno a že si ho užiji. Zatím mám jen bolesti, deprese a rodinu, která se mnou trpěla celé dlouhé roky a nyní jsem osamocena a ponížená.

Nikdo mi nikdy nevěřil jak mi je, a to mám za sebou cca 16 operačních zákroků, revma, Hašimota (přechod v 36 letech), artózu 3. stupně, fibromyalgii, CMV, EBV, Herpes, stav po Borelii a mám chamydie, kreré nejde zvádat běžnou léčbou a prostě zavirovaný a unavený organismus, na který už nevím, který lék si mám právě vzít. A k tomu všemu už hodně zapomínám, asi ten Němec, co mi krade věci a žije u mě někde ve skříni... :-). Navíc po operaci štítné žlázy jsem do roka přibrala 20 kg, a tak si mnozí myslí, že jsem zdravá, protože vypadám "dobře".

Je to vlastně začarovaný kruh, ze kterého není úniku, a tak jen čekám a každý den je jiný jen v tom, co mě právě bolí. Mnohdy jsem ochrnutá a tak nemohu ani ven a platím tak i za venčení psa, kerý mi doma zůstal jako jediný společník. Chtěla bych žít, protože to moje žití bylo celej život peklo. Ale už to asi nikdy nepůjde...

Snad se někdo v tom parlamentě probudí a lidem, kteří žijí jako samoživitelé, přidají a nenechají je pomalu pochcípat! Je pravda, že kdybych měla vdovský důchod, což jsem jako rozvedená prostě neměla, nebo byla třeba feťák, který nikdy nepracoval a dostala tzv. výplatu invalidity z průměru, tak to byla jiná. Mají přes 10 tisíc korun a ještě si mohou přividělat. To je podle mne NESPRAVEDLNOST!

Podle mne je invalida invalidou a ten si prostě přivydělat nemůže i kdyby chtěl! A v tomhle je ten pes zakopanej. Ano, je možné, že mám nějakou novou diagnozu, která není zatím ještě pojmenovaná, ale proto přece nemusím tolik trpět. Nebo snad ano?

Chtěla bych žít, tak jak se sluší. Teba podobně jako žijí důchodci v Něměcku a podobných vyspělých zemích. Chtěla bych spravedlnost pro všechny. Jsem stále naivní a věřící žena. Snad proto, že NADĚJE umírá poslední.

Můj seniorský život
Autor: Eva Mokrá
Hodnocení:
(4.8 b. / 4 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Čtu Váš příspěvek a dost dobře nevím, co říct. Snad jen, že jsou i malé radosti, které prosvětlí den, a náš život se skládá čím dál víc právě z těch malých každodenních radostí, někdy i vlastních myšlenek. Moc Vám je přeji.
Hana Rypáčková
Rozhodně nechte péči na dětech, oni už jsou jistě dospělí a rádi své mamince pomohou. Obraťte se na úřad sociální péče , příspěvek na bydlení by možná pomohl a pomoc v nouzi místní charity. Moc vám přeji, aby se váš problém co nejrychleji vyřešil.
Jana Šenbergerová
Tak to je, ne všichni máme důvod k jásotu. Protože vím, že myšlenky mají obrovskou sílu, vidím tak trochu zakopaného psa i v tomto vašem přesvědčení: "Chtěla bych žít, protože to moje žití bylo celej život peklo. Ale už to asi nikdy nepůjde..."Nikdy není pozdě na změnu. Někdy stačí změnit úhel pohledu a skrze peklo najít aspoň kousky nebe. Moc vám přeji, ať se vám to povede.
Lidmila Nejedlá
Vážená paní Evo, život s nemocí je určitě velmi omezený a nedivím se, že máte pocit začarovaného kruhu. Neznám Vás, tak těžko radit...ale zajděte si nebo napište na sociální odbor ve Vašem bydlišti a sdělte svůj nedostatek. Měli by Vám pomoci. Nevím, zda bydlíte ve městě, ale nezůstávejte sama. Stýkejte se s lidmi a spřádejte plány, jak si polepšit. Nepřipouštějte si větu: Už to asi nikdy nepůjde. Půjde, čeká nás jaro a Vy se budete zase vyhřívat na sluníčku a obdivovat přírodu, jak je houževnatá. Máte nemocné tělo, ale jasnou mysl, když jste napsala tak upřímný článek. A kladné myšlení pomáhá i uzdravovat. Paní Evo, přeji Vám hodně síly.
Alena Várošová
Paní Evo,svěřila jste tu se Vaším článkem.Tolik nemocí snad ani člověk nemůže mít.Přála bych Vám,aby se Vám zdravíčko zlepšilo a mohla žít konečně bez bolestí,ale nevěřím na to,že se v našem státě něco změní.Na všechno nejsou peníze,žebrají,vybírají a posílají se peníze do cizích zemí,ale pro naše nemocné lidi peníze nejsou.Hlavně,že ti nahoře mají hojno a my důchodci .........
Lenka Hudečková
Paní Mokrá, je mi smutno, když čtu Váš příběh. A bohužel vím, že takových lidí, kteří jsou na tom stejně jako Vy, je mnoho. Máme opravdu špatně vymyšlené zákony v sociální sféře. Hlavně, že se cpou horem dolem peníze na uprchlíky, ale na naše děti a staré lidi peníze ve státní pokladně nejsou!!!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.