Probudím se za svítání. Chvíli přemýšlím, kde jsem, pak si uvědomím, že už 40 let bydlím v paneláku a to vedle pod peřinou bude asi manžel. Nechám ho zatím spát, zbytečně by se mi tu pletl. Ranní sprcha mi rozproudí krev. Snadno pak už najdu kuchyň a připravím snídani. Dnes se rozšoupneme, včera jsem koupila ve výprodeji máslo, bude chléb s máslem a čaj.
V diáři zjistím, že dnes si musím dojít k lékaři na vyšetření a pro léky. To abych už vyrazila. V ordinaci bude určitě plno. Venku naštěstí svítí sluníčko a ordinaci mám za rohem. Ale ne - to je Kaufland! Že by za druhým rohem? Už ji vidím, pak že mám sklerózu. Všimli jste si, jak rychle jsem si vzpomněla? Vcházím do čekárny. A koho to nevidím - u okna sedí Božka! Radostně se vítáme, naposledy jsme se viděly před měsícem a od té doby se udála spousta věcí! Ještě jsme se ani pořádně nepřivítaly, otvírají se dveře a na vozíčku vjíždí Mařka! To jsme se tu krásně sešly, že?
Mladá sestřička vybíhá z ordinace.
"To jsem se lekla, myslela jsem, že se někomu udělalo nevolno!" Dámy, prosím ztište se, jste v čekárně lékaře a ne ve svém klubu!" Napomíná nás.
Omlouváme se, vytahujeme z kabelek naslouchátka a další hovor vedeme už potichu. Čas nám rychle ubíhá, Božka už vychází z ordinace a je řada na mě. Ovšem chybička se vloudila! Měla jsem tu být sice ve čtvrtek, ale až za týden. Ale pan doktor je moc hodný, když už tady jsem, předepisuje mi nové léky. Prý mají větší účinky na povzbuzení paměti, než ty předešlé. Jako kdybych to potřebovala!
Lékárna je v budově, takže hned vyzvednout léky a zpátky k domovu. Je to za hned za rohem. Ale tohle je zase Kaufland? No nic, alespoň si nakoupím. A teď už opravdu domů. To je ten vysoký panelák za rohem, víte? Kastrolky s jídlem už nám sociální pracovnice přinesla, manžel nevydržel čekání a najedl se sám. Samozřejmě maso nezbylo. Ale já stejně raději polévky. To víte, pár zubů už mi chybí...
Tak dost, konec legrace a teď doopravdy. Něco podobného si představují někteří lidé při vyslovení slova senior. A v důsledku toho ti, kteří seniorského věku dosáhli, se stydí k této kategorii přihlásit.
Abych trochu pozměnila představy o nás seniorech, popíšu vám můj běžný den.
Ráno vstávám brzy, musím toho dost stihnout. Jsem typ skřivánek, nedělá mi to tedy žádný problém. Následuje sprcha, sklenice vody s vymačkaným citronem nalačno, snídaně. Snídani nepodceňuji, snídám asi hodinu. Během toho si vyřídím všechny zprávy v mé e-mailové schránce, provedu platby a ještě se stihnu podívat, co je na Íčku nového. Potom poklidit byt, připravit prádlo do pračky, nádobí do myčky, večer to pustím.
Cestou do kanceláře se musím stavit na poště. Zrovna když se blížím k okénku, volá sociálka. Upozorňuje mě na termín kontroly jedné mé klientky. V kanceláři mě čeká kupa dokladů k zaúčtování, mezitím telefonují občas mí klienti. Sem tam se někdo nečekaně zastaví, když jde "náhodou kolem". Přivítám ho s americkým úsměvem, i když bych nejraději vraždila.
Večer doma dokončím, co jsem ráno začala, najím se, přečtu si nové články na íčku a - já vím. Pozorným čtenářům jistě neuniklo, že jsem ještě nevařila. Naštěstí mám manžela, pro kterého je vaření velký koníček, vaří tedy on. Večery trávíme dle ročního období různě. Občas si zpestříme večer návštěvou kina, bazénu, příbuzných, v ostatních případech tu je televize. V létě víkendy na chalupě, procházky lesem, Hasičká zábava. A další příležitostné akce.
Že se můj běžný den neliší od toho vašeho? A proč by se měl lišit?
Můj seniorský život - nová soutěž magazínu i60 o zajímavé ceny. Jaké je to být seniorem? Jak prožíváte toto období života? Co vám seniorský věk vzal a dal? Jak se změnil váš život po odchodu do důchodu? Jak se bavíte v seniorském věku, co nejčastěji děláte? Jste aktivním seniorem, anebo většinu času trávíte sami? Napište nám do nové čtenářské soutěže magazínu i60 své příběhy a postřehy, povídky, glosy. Více o soutěži se dozvíte zde.