Zima za mého dětství

Máte všichni pravdu, to už se nikdy nevrátí, jen vzpomínky zůstanou - dokud nás paměť nezklame! Nářečí je to z moravskoslovenského pomezí.Okolí Starého Hrozenkova.

Pamatuji se, že jako děti jsme chodily sáňkovat, bruslit a užívaly jsme si radost ze sněhu. Za naším domem byl takový trojkopec a kousek od nás byl rybník u mlýna. Jsou to asi jedny z mála hezkých vzpomínek na dětství. Měli jsme tenkrát fenku foxteriéra Bobinu, která za námi pořád běhala a tahala nás za nohy. Měla jsem jí moc ráda. Tehdy asi začala moje láska k psům. Bílo bývalo celou zimu. Škoda, že jsme si to svým chováním k přírodě zničili.

S chutí jsem si přečetla Vaši zimu z dětství, také ksme ji měli podobnou, radostnou a promočenou, dokonce si myslím,, že jsme byly i šťastnější děti ve skromných podmínkách. Krásné nářečí - odkud? Také mi nedělalo problém.

Hurá, rozuměla jsem všemi. Přeložila jsem i štrévy..Velmi mě to pobavilo. To byla pravá zima.

Ačkoliv tak částečně hovoří v práci naše sympatická ředitelova asistentka Hanička, jsou to přece jen jednotlivé věty, kdežto zde celý text. Ačkoliv pocházím z jiného kraje, na obdobné zimy vzpomínám stejně.

Vaše psaní v nářečí se mi moc líbí a nemám s tím problém. Na promočené a zmrzlé teplákovky a tatranky, na sáňkování do tmy, nebo lyžování bez hůlek, mám stejně pěkné vzpomínky.

Také jsem četla pomalu, abych porozuměla, ale vydržela jsem až do konce. Hezké vzpomínky, já jsem psala něco podobného v mém článku: Vzpomínky na zimu našeho mládí"...také jsem neměly jako děti nic na převlečení...

Přečtení vašeho článku mi dalo pěkně zabrat, ale stálo to za to. Myslím, že napsat to byla také pěkná fuška. Docela bych chtěla toto nářečí slyšet.