Husa z paneláku

To je roztomilý článek, moc jsem se bavila.

Pěkný,vtipný příběh.Taky jsme měly husy a krmily jsme je šlejšky,aby zesílily.Chovaly jsme je hlavně na peří,maso,husí sádlo.Nikdo je nechtěl zabít, peří se žehličkou přes mokrý hadr napařovalo a pak suché se dralo.Už si to moc nepamatuji,je to strašně dávno. Díky za připomenutí,ať žijí mlhavé vzpomínky.

Jejda, Hani, tak na to jsem tenkrát ještě tady chyběla. Hned se mi vybavilo, jak se můj muž, milovník husí pečínky, rozhodl, že budeme taky chovat husy. Taky se to pak zvrhlo. Husičky byl jeho frajárky, dokud nepřišel z práce, nežraly a pak to bylo samé bi-bi-bi a ňu-ňu, ťuťu a neměl je kdo zabít. S naposledy objednanými 2 housátky přišlo i třetí, takové nedochůdče, ale vypiplala jsem ho, husy měly i svá jména - houser byl samozřejmě Gusta, husa Madla a ten skrček Pepík K.

Pěkný příběh Hani. Mám před houfem hus s houserem v čele doposud respekt.Naposledy v Buku na Šumavě.Ještě se tam v zahradách bělaly husičky...

Pěkné vtipné čtení. Děkuji.

Děkuji děvčata za pozitivní příspěvky.

Dojemné, máte krásný vypravěčský styl. I u nás se kdysi pěstovaly husy na zahradě, poslední na pekáč zbyl pajdavý zatloustlý husák, kterého jsme všichni milovali a on miloval nás. Rád se houpal mámě na klíně na houpačce a když zlobil, maminka křičela na celou zahradu:"Husáku....ty potvoro jedna....".A my zas křičeli na mámu, že jí asi brzy zavřou. U moci byl tenkrát Gustáv Husák.

Mám ráda vtipně napsané příběhy ze života a tento o huse k nim patří.Pěstovali jsme husy a můžu potvrdit že jsou chytré a také dobří hlídači.Kejháním upozorní na blízkost cizího člověka .

Jo, Hani, to se mi líbí, moc pěkně, vtipně a s výborným postřehem napsané. A i když už jsem mnoho let člověk městský a na správném venkově jsem vlastně nikdy nežila, potvrzuje to mé povědomí o husách, že jsou mimořádně chytré, takže mě tak může klidně někdo nazvat! Díky za vyprávění.