Desatero čtenáře aneb právo jak číst

Po přečtení je moje kniha "zdevastovaná" - používám ji jako skripta. Zaškrtávám si různobarevnými zvýrazňovači a pak nemám problém najít nejzajímavější pasáže. Nejraději má populárně naučnou literaturu. A s autorem bezvadné knihy se i ráda vyspím..:)

Všechno vědění je ve čtení - o jsou slova mého tatínka, který mi vedl k tomu abych měla ráda knihy. Abych poznala kvalitní literaturu od brakové mohla jsem číst i "Večery pod lampou" .

Bez knih si vůbec nedovedu život představit. Od chvíle, kdy jsem se naučila číst, mě věrně provázejí celým dosavadním životem a věřím, že se mnou budou až do posledních chvil. Kdysi jsem si já vybírala knihy, dnes si knihy vybírají mě. Ještě žádná z nich mě nezklamala. Bohužel jsem patřila k těm, které musely otravovat své žáky povinnou četbou, kterou jsem sama tak nesnášela, že jsem např. povinnou Babičku četla až jako dospělá. Ale dělala jsem to jinak, než mi nařizovala škola. Děti si mohly vybrat, jakým způsobem svůj čtenářský deník povedou. Psavci psali, co se jim líbilo, kreslíři kreslili, někteří třeba opsali větu, která se jim líbila nebo obkreslili obrázek podle knihy. Někdo mi vyprávěl, co ho zaujalo. Nebazírovala jsem na regulích, které mně samotné nebyly milé. Moje vlastní dcera se tak bránila této povinnosti, že odmítala číst. Začala až jako gymnazistka.

Pro děti je život hrou a v případě, že jim kniha sedne právě hravostí, napínavostí a fantazií, tak čtou. Samozřejmě, že ne všechny, záleží na jejich duševním životě a na vztahu rodiny ke čtení. I když o tom se dá taky polemizovat. Co se týče mě - občas si půjčím knihu v knihovně a občas si něco koupím. Tam potom můžu podtrhávat, zakládat abych vytáhla myšlenky nebo obraty, které mě zaujaly. Čtenářské právo shrnuté v uvedených bodech myslím má každý a jestli ho chce využít, to je jeho věc.

Kniha je užitkový předmět denní potřeby. Takže ji nikterak nešetřím. Tahám v batůžku, lámu hřbet, zakládám stránky tím, co mám právě na dosah. Hlavně si rád zaškrtávám, podtrhávám a doplňují poznámky. Nebo když přemýšlím o obsahu textu, zdobím stránky ornamenty. Když čtu nějakou knihu cennou a nebo půjčenou tak mi to chybí.

Já jsem přímo knihomol. Zaujalo mne právo č. 8. Přemýšlím, kdy naposledy jen mírně sice, žádné hysterčení. *****Můj šálek čaje.Také mě zajala kniha Umberta Eca Knih se jen tak nezbavíme..

Jako skoro dospělá jem hodně četla i když nebyl čas.kradla jsem chvilku všude i když jsem klepala koberce 3x klep,klep a knihu druhou rukou pod kobercem,aby mě mamka neviděla.Doma v pokojíčku tajně z ohýnku kamen a i s baterkou pod peřinou.Pak mě nějak čtení pro nedostatek času přešlo.Díky za článek,každý má právo číst,co chce a kolikrát chce.Také jsem nerada opisovala povinnou četbu, řádek od řádku.

Mám dovyřešeno: Přes den číst nemám čas, večer hůře vidím - takže občas jen něco kratšího ("zásobu časopisů" si obvykle přivezu z různých akcí, veletrhů).

Oprava - podědila

Dano, dobře napsané. Čtení jsem milovala a četla jsem hodně, všude a často dlouho do noci. Dnes je to už míň, ale když se začtu, čtu až dokonce. Lásku ke knize podělila dcera a snad vnučka. Jsem letitým členem KK, takže stále kupuji knihy v papírové formě. Školní povinná četba mi moc nevadila. *****