Vdov pořád přibývá

Květa to napsala naprosto přesně - jen příklad - chtěla jem letos jet sama do podhájské na týden.Pobyt s polopenzí a busem stojí cca 9500.--Bohužel příplatek za jednolůžák je cca 5tis.kč. 50% z ceny jako příplatek je fakt nehoráznost.

Taky jsem ovdověla.Důležité je nepropadnout panice a snažit se ŽÍT.Z počátku je to hodně těžké.Pláč vás přepadá kdykoliv a kdekoliv.Ještě i po pěti letech mi bývá smutno.Ale mám pocit,že můj milý muž mě má "na dohled" a svým způsobem mě ochraňuje.Také je nutné neuzavírat se do samoty. A nelitovat se.Jsem ráda na světě,to je důležité.mm

Dobře jsi to napsala, Květo, také se v tomto směru nečapu a beru to jako diskriminaci. Každý si neumí poradit, jako ty.

Přibývá nejen vdov, ale dalších osamělých lidí (rozvody, rozchody ...) Tito lidé by potřebovali pomoci s psychikou - ne lékaře - ale možností změnit prostředí, odpočinout si, vypořádat se s novou situací, najít smysl dalšího života. Osamělé osoby však většinou nemají šanci - ubytování je téměř vždy nabízeno "pro 2", jednotlivec musí hradit nehorázný příplatek! - změní se to někdy??

Poučný článek, čekat na zázrak společné smrti je asi opravdu jen v románech.

Dobré téma, a to nejen proto, že jsme na stránkách pro seniory. Smrt k životu neodmyslitelně patří, proto bychom s ní měli svým způsobem počítat. Kdo si myslí, že je to něco nevratného a definitivního, asi to má těžší. Kdo se tématu nevyhýbá, může se dovědět víc, než je u nás zvykem. Pak zjistí, že není důvod k zoufalství, protože jde o pouhou transformaci energie a přechod od hmotného k nehmotnému a čím dříve se se smutkem vyrovnáme, tím lépe je nejen nám, ale i těm, kteří nás tzv. opustí.

Bohužel, ten, kdo přežije se musí s touto těžkou situací vyrovnat, je to moc bolestné, ale nedá se před tím utéct.

Veľmi dobrý a poučný článok.