Krásná vánoční hudba
z rádia se line,
v pravidelné nedělní chvíle.
Vzpomínám na všechny drahé
a zapaluji třetí svíci.
Dnes vím, co jsem jim chtěla říci.
V mysli se honí zvláštní slova,
nechybí bolest, láska i něha.
Chtěla jsem vyprávět o čase
vánočním před mnoha léty,
o třpytivých sněhových vločkách,
co tiše se k zemi snášejí
a s časem slitování nemají.
O větru, co fouká nad lesy,
o svíci, u které plamínek zvolna
hasne, přesto do srdce vnese
světlo jasné.
O slunci, které vždy najde svůj květ,
o hvězdách, co zlaté z nebe padají,
však studeným ostřím bodají.
O sněhu, který roztaje na rtu,
v den poslední, v tu chvíli, kdy
láska za všechny lásky
slzy roní, pláče a tiše vzlyká
že už není...